Hudba Petra Bakly: Přesnost se v chaotickém světě stává podvratností

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Film týdne

Premiéru měl loni na karlovarském festivalu v nové sekci Proxima, která nahradila starší Na východ od Západu, pak směřoval do kin a teď se mu život prodlužuje on-line na platformě HBO Max. A „žít“ co nejdéle a dostat se k co největšímu počtu diváků si druhý film režiséra, scenáristy a skladatele filmové hudby Šimona Holého A pak přišla láska… jednoznačně zaslouží. Byť se na první pohled může zdát, že jde o nenápadnou vztahovou miniaturu volně (pro někoho možná až ledabyle) vztaženou k rámci širších témat ženských rolí, ženských těl vystavených společenským tlakům i otázek po sesterství a generační rozdílnosti.

Komorní snímek vznikal v sevřeném štábu během dvoutýdenního výjezdu na Vysočině. Čerpá hlavně z energie trojice hereček: lítostivé psycholožky hledající lásku v hypnoticky-útlocitném ztvárnění Pavlou Tomicovou, její skeptické dcery v podání Sáry Venclovské a kartářky, která má první z žen během ozdravného víkendu uprostřed přírody pomoci být šťastná a milovaná, jíž hraje čarodějnicko-byznysová Tereza Hofová.

Holý se do svého druhého filmu pustil nedlouho po debutu Zrcadla ve tmě, černobílém dramatu o vztahu v krizi silně stojícím na ženské perspektivě. Nechtěl přijít o impuls spojený s prvotinou, kterou k sobě přitáhl pozornost. Druhý film v sobě má otisk touhy točit bez přesně vypilovaného scénáře. Metoda improvizace může být ošemetná, ale zároveň může dát vzniknout výjimečně silným scénám, kterých je ve filmu řada. Vrcholem je jízda autem, kdy matka řídí a dcera hledá cestu. S přibývající nervozitou a špatnými odbočkami se jízda stává metaforou jejich společného života, rozjitřeného vztahu a složitosti propletených vazeb závislosti a vzdoru mezi rodičem a dítětem.

Dialogy pokračují v hotelu během seancí, kde se postupně a neplánovaně vyjevují bolesti a pochybnosti, které musí vystoupat na povrch, aby si jedinec mohl uvědomit, koho vlastně chce a může milovat. A že musí začít u sebe. I když to zní jako klišé - a i když zoufale neví jak. Jindřiška Bláhová

Výstava týdne

Letos třicetiletý Michal Walczyk měl zatím jen dvě výstavy. První letos na jaře v rodném Valbřichu, a pak ve Strzegomi. Třetí aktuální má teď v Galerii Art Brut Praha. Kurátor a sběratel spontánního umění Pavel Konečný ho totiž pozval do projektu Dvojhlas, ve kterém Walczyk vystavuje spolu s domácím outsiderem ze Vsetína Jaroslavem Divišem.

Zůstaňme u Walczyka, protože to je velký objev. S rodiči žije ve Szcawnu Zdroji, kde dochází do Okresního svépomocného centra pro absolventy zvláštních škol. Narodil se s postižením - a jak Konečný uvádí, „výtvarnou tvorbu považuje za metajazyk, jímž může komunikovat se svým okolím“. Tak jako řada dalších neškolených tvůrců a tvůrkyň art brut se přitom utíká do světa mytologie. Na výstavě jsou k vidění jeho obrazy, na kterých zachytil Orfea s Eurydikou, synovce vlčího krále Lecha Krvavého vlka, Urobose, Bílého člověkopsa nebo divoký boj bestie s vlkodlakem.

Walczyk ke svým scénám nepoužívá plátno, ale dřevěné desky. Do nich dlátem ryje základní obrysy situací a následně je barevně domalovává. Čím dramatičtější výjev, tím jsou jeho vrypy agresivnější, jak kdyby dřevo ostrým nástrojem zraňoval. Některé desky jsou oboustranné a v galerii visí ze stropu, několika postavám Walczyk věnoval samostatné figury v podobě démonických postav vyřezaných opět z plochého dřeva. 

Tuhle koncentrovanou energii pak v komorní síni u Resslovy ulice vyvažují zasněné koláže a monotypy Jaroslava Diviše. Protože jejich autor rád rozdává dárky, návštěvníci si mohou u vstupu nějaký vybrat. Tak neváhejte s návštěvou, než dojdou. Jan H. Vitvar

Album týdne

V hudbě skladatele Petra Bakly se úchvatným způsobem pojí metodičnost s nekompromisností. Důkazem je i jeho nové album Late Night Show, jež zachycuje tři kusy z rozmezí uplynulých deseti let. Mají společnou jak náladu postupující noci, tak to, že hlavní pozornost je upřená ke klavíru a Bakla zde pro své záměry našel vynikajícího sólistu v Miroslavu Beinhauerovi.

Petr Bakla na vinylu

Největší luxus

Původně vystudovaný hudební teoretik se zájmem o soudobou klasiku se na skladatelskou dráhu pustil ve chvíli, kdy se mu – jak on sám říká - „udělal nápad“. Nezůstalo ale u jednoho a začaly se tvořit další, přičemž pro jeho autorské zrání byl zásadní nejen fakt, že sedm let vedl festival Contempuls, ale také blízkost k přehlídce Ostravské dny, na jejichž repertoáru se jeho hudba brzy ocitla. 

Hudba současných českých skladatelů vycházející na CD se počítá na jednotky, Bakla má ale to štěstí, že jeho skladby, které jsou ve své radikálnosti často velmi srozumitelné, nachází oblibu u publika a vydavatelství s nadžánrovými přesahy. V roce 2016 mu vinyl vydalo rakouské God Records, Late Night Show pak aktuálně vychází pod hlavičkou vytříbené belgické značky Sub Rosa, v jejímž katalogu se nacházejí současní skladatelé vedle lidové hudby z celého světa, archivních nahrávek Marcela Duchampa, Jamese Joyce, Williama Burroughse nebo prvních desek slovinských Laibach. A Bakla tam skvěle zapadá.

Tam, kde moderní skladatelé zkoumají možnosti zvuku, zůstává Bakla oddaný notám – shrnuje skladatel Eric Wubbels v jasnozřivém průvodním textu k Late Night Show. Vidí Baklu jako maximálně koncentrovaného, kafkovsky pečlivého a svědomitého úředníka skloněného nad zápisem - a řadí jej do linie skladatelů jako Webern, Feldman nebo Janáček, kteří „nepohlížejí na klavír jako na náhražku za orchestr, syntezátor nebo lidský hlas, ale vidí jej spíše jako úzký plodný terén velký přesně na šíři kláves, v jehož rámci se pracuje“.

Vyniká to hned v úvodním Piano Concerto No. 2. Aniž by skladba byť jen na okamžik působila sucharsky, metodičnost se v průběhu poslechu postupně mění v meditaci. Přísná sebekázeň na straně skladatele i pianisty přináší nejprve uspokojení a později i uvolnění, přičemž přesnost a rigidnost se v chaotickém světě stává podvratností.   Pavel Turek

Koncert

Berlínská umělkyně Kid Be Kid kombinuje expresivní soulový zpěv a beatbox s tóny klavíru a syntezátorů. A to vše zvládá takřka naráz. S hravostí stírá žánrové hranice a osciluje mezi jazzem, funkovými groovy, r&b a hip hopem. „Kid Be Kid publikum okouzluje nejen dokonalou rovnováhou mezi klavírním a pěveckým projevem, ale také naprosto nečekaným pohledem na to, čeho je lidský hlas vůbec schopen,“ píše se o ní v jedné z mnoha nadšených recenzí. Zdejšímu obecenstvu tuto schopnost představí v sobotu 20. května v olomouckém Jazz Tibet Clubu. tur

Nahrávka představení

U příležitosti letošního znovuuvedení úspěšného hudebně-tanečního divadelního představení Kniha džunglí na scéně divadla Jatka78 vychází nyní původní hudba z představení jako studiová nahrávka. Jejím autorem je skladatel, dirigent a zároveň spoluautor scénáře projektu Marko Ivanović, který při živém provedení i na studiové nahrávce řídí patnáctičlenný orchestr složený z členů České filharmonie. Podle Ivanoviće byla Kniha džunglí jeho prvním pokusem o čistě hudebně-taneční tvar, ve kterém není hlavním nositelem příběhu slovo, ale jen hudba a pohyb. tur

Natáčí se

Hororová fantasy komedie Tima Burtona Beetlejuice z roku 1988 bude mít pokračování. V  duchařském dobrodružství se objeví znovu Michael Keaton, který si zahrál titulního vymítače nevítaných lidí, kteří koupí dům, v němž spokojeně bydlí manželský pár duchů. Vrátí se i Winona Ryder. Její dceru si zahraje Jenna Ortega (seriál Wednesday). Burton bude režírovat a je i producentem filmu, který vznikne podle scénáře Alfreda Gougha a Milesa Millara. Premiéra je naplánovaná na září příštího roku. jb

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter