Fotograf Jaromír Čejka uměl najít nesrovnalosti reality

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Dělníci kultury

„Nechte hrát Prague Selection,“ napsal v roce 1984 na trafostanici pražského sídliště Jižní Město kdosi, kdo věděl, jak se řekne anglicky Pražský výběr, tou dobou zakázaná kapela hudební nové vln -, čili „new wave“, jak neznámý pisatel neopomněl pod nápisem dodat. Víme to díky snímku Jaromíra Čejky, fotografa neodmyslitelně spojeného právě s budováním Jižáku.

„Čejka nefotografoval jen pustotu Jižního Města, ale i pustotu historické Prahy – symbolicky prázdná poštovní schránka s vyvrácenými dvířky. Zvonky bez uvedení jmen. Lavička připoutaná ke kanálu. Utahaná ubohost i dalších českých měst: zanedbaný Žamberk s nápisem Socialismus zvítězil,“ píše teoretik Michal Janata v Čejkově Kantem čerstvě vydané monografii Stopy. A dodává, že fotograf zároveň zdokumentoval i absurdnost „raného pseudkapitalismu“, což dokládá třeba snímek koně zapřaženého na Vysočině do půlky Trabantu.

Kam Čejka přišel, tam uměl najít „nesrovnalosti“, jak tomu v knize říká básník Jaromír Typlt: „Bohužel někdy potřebujeme i několik desetiletí, než dokážeme ostře uvidět, že něco přímo tlouklo do očí. Jak je možné, že si na to oči tak zvykly a nic zvláštního ani nezaznamenaly? Najednou se nestačíme divit.“ Televize postavená na vystřílených tankových nábojích v mladoboleslavských kasárnách opuštěných Rusy. Ornamentální bodce střežící vrchol betonového plotu novostavby v Nebušicích. Kluci hrající si v Sadské s plastovými atrapami videokamer. Zrající zajíc s koroptví pověšení v Praze pod oknem s nápisem „Ahoj“. Domy zabalené do bílých umaštěných plachet, pod nimiž čekají v Ústí nad Labem na svou demolici.

Ke každému snímku Čejka připojoval údaj o místě jeho pořízení. Tím víc jeho fotky vypovídají o naší nedávné, leckdy i současné realitě. A budou vypovídat dál, i když další nové už bohužel nevzniknou. Jaromír Čejka těsně po vydání monografie, v den svých šestasedmdesátých narozenin, předminulý víkend umřel. Dívejme se tedy mnohem bedlivěji kolem sebe, tenhle skromný fotograf už to za nás neudělá. Jan H. Vitvar

Album týdne

Organizovaný chaos, tak mluví slovenský rapper Fvck_Kvlt o svém novém albu Cigán. Po předchozí desce Zabijem sa! (2020), která v prvním pandemickém roce shrnula úzkosti a deprese generace Z a byla obrácena spíše dovnitř a k emocím, tentokrát trnavský rezident Denis Bango na ploše patnácti skladeb vytváří oblouk, v němž osobní nejde oddělit od celospolečenského na Slovensku.

Fvck_Kvlt je v současnosti nejviditelnější personou nové a mimořádně silné vlny slovenského rapu. Soustředí se právě kolem trnavské Kvlt Crew, kam kromě Banga patří i Edúv syn, ale v širším okruhu do ní lze zahrnout i dvojici Berlin Manson či Dušana Vlka. Ti všichni mají společné, že sice zacházejí s rapem, ale vyrůstají z DIY punkové scény a během dospívání víc poslouchali Nirvanu, Offspring nebo třeba AC/DC než hip hop.

Sám Bango se k rapu dostal přes účinkování v punkové kapele - a je to znát. Cigán je žánrově eklektické dílo, kde zní taneční trance a jiné tracky zase připomenou Black Sabbath. A především - místo žánrových klišé o soutěživosti, penězích a luxusu, bez nichž se dosavadní český a slovenský rap v podstatě neobešel, se to v jeho textech hemží vztekem na konzumní styl života či sílící xenofobní a homofobní tendence.

„Feťáci, nuly a cigány jak som ja, tam sa cítim dobre. Ne tam v tej šedi medzi vami. Mám dobrý pocit, ked ma berete jak sklamanie. Páčit sa ludom, jak ste vy, by bola hanba,“ rapuje Fvck_Kvlt z pozice vyděděnce ve skladbě Zle a oslavuje prostředí podobně naladěných odpadlíků či vyhnanců, mezi nimiž je mu nejlépe.

Deska prochází depresivní i manickou fázi, čemuž tomu odpovídají texty a střídání hudebních žánrů. Ačkoli je rapová svojí formou, místo soutěživosti dává Fvck_Kvlt na první místo soudržnost. Jak sám říká v průvodním slovu k albu, poselství je jednoznačné: největší hodnotou zde je jednota v rozmanitosti. A to platí jak v hudební dramaturgii, tak v pohledu na společenské uspořádání.  Pavel Turek

 Divadlo

Krátce po získání sošky Českého lva za nejlepší hudbu pro film Arvéd, kterou vytvořil společně s hudebníkem Aid Kidem, se skladatel a producent Jonatán Pastirčák alias Pjoni pouští do hudby divadelní. V brněnském HaDivadle připravují inscenaci Moravský kras v režii hostujícího slovenského režiséra Petera Gondy, která zpracovává krajinnou oblast jako námět pro divadelní jeviště a hudba zde bude hrát výraznou roli. „Režisér Peter Gonda chtěl, aby vznikala hudba v inscenaci naživo, pracujeme proto se zpěvem a jedním starším klavírem, který Jonatán Pastirčák preparoval a podpořil jeho jemné rozladění,“ říká k tomu dramaturgyně Anna Prstková. Premiéra Moravského krasu proběhne v pátek 28. dubna. tur

Koncert

Festival Mladí ladí jazz zve na oslavu Mezinárodního dne jazzu, která se odehraje 30. dubna na Karlově náměstí v Praze. Program představí zahraniční i domácí formace prezentující jazz v jeho aktuální podobě s přesahy do mnoha žánrů včetně elektroniky či world music. Hlavním tahákem open air festivalu je londýnská šestice Molotov Jukebox, která mísí romské melodie se swingem i dubstepem. Očekávaným vrcholem pak bude premiéra hudebního projektu připraveného ke 100. výročí Českého rozhlasu, v němž se potká legendární Rozhlasový Big Band Gustava Broma a muzikant a producent Aid Kid. Mezinárodní den jazzu je celosvětová akce, kterou před 12 lety vyhlásila Generální konference UNESCO, a jejím oficiálním ambasadorem je Herbie Hancock. tur 

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání