Divoká jezdkyně a pijanka Sarolt držela v rukou celé království

Před časem jsem pořídila rozhovor s historikem Martinem Wihodou, který působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a nedávno vydal u prestižního amerického akademického nakladatelství odbornou práci o raném středověku ve střední Evropě. Soustředili jsme se primárně na mimořádně zajímavou tezi, s níž přichází v knize The Making of Medieval Central Europe. Power and Political Prerequisites for the First Westernization, 791–1122 (Vznik středověké střední Evropy. Mocenské a politické předpoklady pro první westernizaci, 791–1122). Tedy že legenda o malém českém knížectví porobeném před tisícem let silou západními sousedy, s níž jsme odcházeli ze školy, není zcela úplná. Wihoda v práci mimo jiné ukazuje, že česká knížata zkrátka toužila patřit na Západ.

V knize i rozhovoru přišla řeč i na fascinující detaily ze středoevropské historie, které se sice do finální verze nevešly, ale pro feministický newsletter jsou jako stvořené. Je namístě upozornit, že je řeč o době, z níž se mnoho pramenů nedochovalo a některé informace mají více verzí, ale i tak jde o pozoruhodnou zprávu o naší minulosti.  

Na konci 10. století vyjednávalo v Římě poselstvo vyslané tehdejším českým knížetem. Není shoda na tom, kdy přesně k tomu došlo a kdo vyslal diplomatickou misi, která měla za úkol u papeže pro české země vyjednat založení samostatného biskupství: buď kníže Boleslav I., nebo jeho syn Boleslav II. Prameny a klíčové historické knihy se každopádně shodují na informaci, kdo stál v jejím čele: Mlada Přemyslovna, dcera prvního jmenovaného knížete a sestra druhého.