A třeba se dějiny nelámou

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

tak co myslíte, jsme ve zlomovém okamžiku dějin, nebo ne? Na to není ani správná, ani špatná odpověď, dozvíme se to až časem, můžeme jen usuzovat a odhadovat. Úplně živě si pamatuji moment, kdy v roce 2014 Angela Merkel, tehdy německá kancléřka, s nefalšovaným zoufalstvím a možná i pláčem v hlase ohlašovala ve veřejném projevu, že vzhledem k nátuře Ruska je velká evropská válka nevyhnutelná a začne každou chvílí. V ten moment to skutečně působilo, že je se vším konec. Seděl jsem zrovna na autobusovém nádraží v ukrajinském Mariupolu a při pohledu na mapu mi bylo jasné, že jsem namydlenej.

Nebyla to tehdy pravda, bez ohledu na to, jak svět vypadá dnes. Žádné nenávratno a nevyhnutelno se nekonalo, konala se jen krize, která nám Evropanům dala dobrých osm let na přípravu (pravděpodobně jsme je nevyužili dobře). Je možné, že teď už se fatální události odvíjí, ale vůbec není vyloučené, že s odstupem půl roku se nám dnešní sentiment bude zdát mírně hysterický a krátkozraký.

O krizi kolem Grónska, domovském sklouznutí Ameriky k násilnému fašizování a k neschopnosti současného českého politického vedení, neschopnosti intelektuální i morální, situaci porozumět, ale samozřejmě píšeme horem dolem - je to koneckonců náš úkol směrem k vám.