Tak Česko má svoji Koncepci zahraniční politiky. Dvacet tři stran textu, schváleno včera vládou, napodruhé. Hned úvodem budiž řečeno, že v záplavě jiných koncepcí si tato drží slušné místo, pokud jde o srozumitelnost, stručnost a i čtivost, zbytečných slov v ní naštěstí moc není. Nepřináší žádnou revoluci – což ani neměla –, a tak se zájemce dozví, přehledně, co i bez ní ví nebo tuší.
Česko se chce v globálním ringu opírat o NATO, EU, OSN a další mezinárodní organizace, jichž je smluvní stranou, a na jejích polích usilovat o svobodnou hospodářskou soutěž, dodržování lidských práv a vzájemně stanovených pravidel. Zvláštní péči bude věnovat svým nejbližším sousedům a strategickým partnerům jako jsou USA a Izrael, explicitně jmenované.
Důvod, proč koncepce napoprvé neprošla ve vládě, byla kritika ze strany ODS, konkrétně ministra obrany Alexandra Vondry, a také prezidenta, na adresu její pasáže o Evropské unii. Nepřekvapivě. Koaliční strany nejsou ve vztahu k Evropě naladěné na stejnou vlnu a názory Václava Klause jsou dobře známé.
Vondrovi se nelíbilo, že původní koncepce, podle něj, nedostatečně odrážela bezpečnostní výzvy pro Česko a analýzu NATO, tak jak je jeho rezort na jaře zobrazil v Bílé knize k obraně, a celkově mu pojetí unie připadalo příliš “eurohujerské” – rozuměj proevropské. Prezident se zase pozastavil nad tím, proč se dokument nijak nezabývá současnou krizi, v níž se Evropa nachází.
Klausovu kritiku se podařilo odrazit, podle slov náměstka ministra zahraničí Jiřího Schneidera, vysvětlením, že tato koncepce je statický dlouhodobý dokument a nikoli návod na popasování se s aktuálním děním, které se v čase proměňuje. Budiž. “Eurohujerství” se už řešilo a tak nastala fáze slovíčkaření.
Vypadla například věta o tom, že si Česko přeje “jednotnou” unii. Jenže, a to je mnohem zajímavější, místo “jednotná” přibyl přívlastek “silná.” Po úpravě inkriminovaná věta zní “Hlavním zájmem České republiky je silná, demokratická a konkurenceschopná EU vytvářející široký prostor svobody, bezpečnosti a práva.”
Jak trefně poznamenal jeden kolega, tuhle větu by s klidem podepsal i americký prezident, natož racionálně uvažující evropský politik, ale to jen tak do předzávorky. Z hlediska euroskeptických bijců ve vládě jde však o nepochopitelný veletoč, protože “jednotná” je mnohem neutrálnější než “silná.” Jednotná totiž může Evropa být i ve své slabosti. Silná je naopak jasné pojmenování, navíc ve dvou směrech – ve vztahu EU vůči okolnímu světu a ve vztahu unie jako celku vůči jejím jednotlivým členům, tedy včetně silná vůči Česku.
Že eurokritikům vadilo “jednotná” a nevadí jim “silná” je skutečně legrační a leccos to vypovídá o vládním stavu mysli pokud jde o Evropu. Na stránkách Respektu o tom ještě bude řeč. Teď pro zájemce, tady je ona koncepce, tak jak se k ní upsal Nečasův kabinet.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
