Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Nad pěnou

Francouzská lekce z nejhorší žurnalistiky

Vaše reportérka je v Bruselu, což kromě teploty okolo deseti stupňů Celsia a neutuchajícího deště přináší, zase po čase, ponor do zkoncentrovaného evropského bazénu a do jeho pravidel.

Jedno z nich říká, že bez ohledu na událost, je dobré sledovat velké novinářské ryby: zpravodaje deníků Financial Times,FAZ,El País,Le Figaro, týdeníků The Economist,Der Spiegel,Le Point a dalších. Mají zpravidla exkluzivnější informace než středo a východoevropský potěr – právě proto, že nejsou potěr – a ze čtení jejich verze téhož se člověk přiblíží objektivnímu středu, pravdě.

I mezi velkými rybami jsou kategorie. Například vždycky platilo a platí, že zatímco The Financial Times budou kvůli svému globálnímu čtenářstvu sledovat neutrální linii, Le Figaro coby platforma francouzské pravice přinese hlavně to, co si myslí současný prezident Nicolas Sarkozy. To trvá i nadále. Soudě ovšem podle článků ve Figaru z tohoto týdne, deník dosáhl interpretační mistrnosti a dostal se do stádia, kdy začíná přebíjet sám sebe. Proč? 

Tak jako jiné noviny i Figaro analyzovalo nedělní dohodu evropských zemí o záchranném ekonomickém plánu, který postavil štít okolo eurozóny v hodnotě 750 miliard eur a dočasně zabránil útokům predátorů na nejslabší články bloku. Na rozdíl od většiny ostatních deníků ale reportéři toho francouzského představili balíček, jenž nese hlavně německé a nizozemské stopy a v němž byl rozhodující požadavek Paříže zamítnut, jako vítězství Nicolase Sarkozyho, z „95 % francouzský“ plán. Tady je, co přineslo Figaro v úterý 11. května na svých zpravodajských (!) stránkách.

V těchto dnech čte prezident Nebezpečné známosti, román od Choderlose de Laclose, v němž se čtenář dozví, jak slova mohou svádět… nebo zabíjet. Zbytek času se věnuje turbulencím na finančních trzích a nutnosti národních ekonomik přijmout patřičná opatření, aniž by to ale vypadalo, že to je on, kdo dělá všechno. Diskrétnost. Nízký profil, zpátečka. Tyto tři pilíře určují komunikační strategii hlavy státy v posledních dnech, i když by se mu chtělo vykřiknout z plných plic, že to byl on, on sám, kdo opět zachránil Evropu.

Čtenář zvyklý na anglosaskou, ale i slovanskou střízlivost novinového slovníku na zpravodajských stránkách, by si mohl pomyslet, že jde o ironii, vtip. Chyba lávky, nejde. O několik odstavců dále a se znalostí bombastické tiskové konference francouzského prezidenta na sklonku minulého týdne v Bruselu, kde k překvapení makroekonomů ve službách Německa, Nizozemí a bruselské Rady ministrů oznámil, že Francie sňala z beder Evropy kolaps, čteme:

S tímto úspěchem v kapse si Nicolas Sarkozy kladl otázku, jak opatrně sdělit populaci svoje diplomatické aktivity v posledních dnech, aniž by poškodil ostatní a neporušil svůj nízkoprofilový tah. Je totiž „jediným v Evropě, kdo rozumí problematice a má politickou sílu konat. Brown je mimo hru a Merkeková oslabená,“ okomentoval to jeden z poradců prezidenta. Navzdory své povaze se proto hlava státu rozhodla nepřepálit svoji přítomnost před médii…(…).

Češi, kteří se podíleli na loňském předsednictví a nelibě nesli výstřely z Elysejského paláce na Prahu právě na stránkách Figara, si mohou s pocitem zadostiučinění říct, že Sarkozyho propaganda aspoň měří všem stejně. A čeští novináři si mohou ulevit, že příklady nejhorší žurnalistiky nutně nepřicházejí jen z východu.

PS: Pro pořádek, citované odstavce z Le Figara nás použilo víc, mimojiné Bernard Gossens z De Standaardu a David Rennie z Economistu. Nejde o plagiátorství ani korporátní žurnalistiku; o francouzském podání zmíněné události jsme se bavili a Figaro všichni četli. Je dost pravděpodobné, že jsme nebyli sami, takže variant téhož blogu bude víc. Samo si to říkalo o napsání.    

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].