Tanec svatého Víta

Jen krátce pro připomenutí – český stát církvím slíbil na začátku devadesátých let majetkové vyrovnání, které mělo napravit křivdy způsobené jim komunisty. Více než dvě dekády se k tomu ale nerozhoupal. Výsledkem je situace, která není jen protiústavní (jak opakovaně konstatoval Ústavní soud), ale má praktické dopady na nás všechny. V Česku si stovky nešťastných starostů lámou hlavu, jak svoje obce rozvíjet, když mají na svém území bývalý církevní majetek, s nímž nemohou nic podnikat a ještě se o něj na náklady obecní pokladny starají.

Loni na podzim se koaliční strany s církvemi konečně dohodly. Podle zástupců církví i dvou větších vládních partají sice vyslanci VV na jednání tu a tam vznesli připomínku, jednání ovšem neblokovali a na finální podobu s církvemi nakonec kývli. Všichni účastníci jednání tedy měli za to, že s celým dohodnutým procesem nejmenší vládní strana souhlasí.

Loni v prosinci, těsně před projednáním návrhu na vládě, si ovšem véčkaři vzpomněli, že restituce vlastně nechtějí a začali proti nim účelově argumentovat.

Účelově proto, že jednak se tato argumentace za poslední měsíc několikrát proměnila a pak také proto, že ji lze vcelku snadno vyvrátit. Zejména tezi, že si restituce nemůžeme v době nejistého ekonomického výhledu dovolit. Výhledy jistě nejsou nijak růžové, nicméně právě proto by měla vláda restituce protlačit.

Finančně méně výhodné to naopak bude, pokud vše zůstane při starém. Kromě zmiňovaných nákladů obcí budou církve (pokud k majetkovém vyrovnání nedojde) znamenat stále větší finanční sousto také pro stát – už příští rok mají církve, které dosud podporoval jen částečně, nárok na plné financování, a od dalších let se mohou o státní příspěvek hlásit další náboženské organizace.

Chování Věcí veřejných je tedy v přímém rozporu s tím, jak ho líčí strana sama – je nezodpovědné vůči naší budoucnosti, nikoliv naopak.

A konečně – nesmyslnost celé epizody jasně ukázalo dnešní jednání nejužšího vedení VV, jehož deset členů se neshodlo na tom, jak se zítra na vládě zachovat. Jako tanec svatého Víta se podle Wikipedie označovala neurologická porucha, která se vyznačovala „náhlými bezúčelnými škubavým pohyby“ - vcelku přesná charakteristika véčkařské politiky.