Jedno z prvních ruských médií, které v neděli zprávu o smrti Václava Havla přineslo, byl deník Novaja gazeta. Deník, který si Havla vážil a kterého si zas vážil sám Havel. V deníku pracovala mimo jiné i novinářka Anna Politkovská, která zaplatila životem za svou neúnavnou kritiku ruské vládní politiky v Čečensku.
Havel sám byl neúnavným kritikem ruské řízené demokracie. Ještě minulý týden ve zmiňovaném deníku vyšel Havlův komentář k parlamentním volbám v Rusku. V něm označuje současný režim jako „jednu z nejtvrdších forem postkomunismu, prazvláštní kombinací starých stereotypů s novou třídou mafiánských podnikatelů“ a vyzývá opozici, aby se sjednotila v obraně ruského občana před „policejní a justiční šikanou“.
Podle očekávání Havlův odchod jako první komentovali lidé, kteří jej osobně znali, a to hlavně z řad zdejších lidskoprávních ochránců a aktivistů. Bývalá disidentka z dob Sovětského svazu Ludmila Alexejevová prohlásila, že „ne v každém národě a ne v každé generaci se rodí člověk jako Václav Havel“. Rusko podle ní mělo Andreje Sacharova, ale ten se bohužel velkých změn v zemi nedožil (zemřel v 14. prosince 1989 - pozn. red.). Tato zakladatelka moskevského Helsinského výboru a účastnice konference Forum 2000 se i přes svůj požehnaný věk (84) na poli lidských práv aktivně angažuje, vystupuje v médiích a pokud ji zdraví dovolí i na demonstracích.
„Byl to člověk čestný, důstojný. Člověk, který se nikdy ničeho nebál, který zasvětil svůj život osvobození svého národa od totalitarismu. Byl to člověk světového formátu“ nechal se slyšet lídr opoziční strany Jabloko, Grigorij Javlinskij, kterého jeho strana shodou okolností o víkendu jmenovala kandidátem do březnových prezidentských voleb.
Ne všechny rekapitulace Havlovy politické kariéry jsou veskrze pozitivní. Někteří političtí komentátoři mu vytýkají hlavně to, že se stavěl proti členství Ruska v NATO, že Rusko nebral jako plnohodnotného západního partnera, že se v roce 2008 v ozbrojeném konfliktu mezi Ruskem a Gruzií postavil na stranu Gruzie.
Internetová média se během pondělka věnovala otázce, proč Havlovo úmrtí dosud nekomentoval nikdo z nejvyšších pater ruské politiky. Na oficiálních stránkách prezidenta od včerejška visí kondolence určené Kim Čong–unovi, synovi o víkendu zemřelého severokorejského lídra Kim Čong-ila, a také filipínskému prezidentovi Benignu Aquinovi ke katastrofálním záplavám, které jeho zemi stihly. K Havlově skonání nic. „Kolik zemí na světě se tak skrupulózně drží formálností jako my? Existuje na světě nějaká země, která pošle upřímnou soustrast severokorejskému lidu, a neví, jak se zachovat k českému národu?“ ptá se sloupkař rozhlasové stanice Echo Moskvy Anton Orech.
Když jsem se nedávno zúčastnila druhé premiéry divadelní hry Toma Stopparda Rock’n‘roll, seděla vedle mne mladá žena, která se své o něco starší známé snažila vysvětlit, kdo to je Václav Havel. Bohužel jsem nestihla vyslechnout, co všechno měla ona žena na srdci, protože opona se roztáhla a divadelní hra začala. Je ale dobré vědět, že jméno Václava Havla rezonuje i mezi dnešní ruskou mládeží.
Václav Havel v moskevském divadle RAMT. Výstava fotografií československého disentu ze 70. a 80. let se konala u příležitosti premiéry Stoppardovy hry.
Kdo to byl Václav Havel…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
