Zdeněk Ziegler byl tvůrčí idol mnoha generací

. Už jako student architektury na pražské ČVUT se Zdeněk Ziegler víc zabýval úkoly ryze grafické povahy než domýšlením architektonických projektů. A hned po ukončení studií, ho v šedesátých letech první realizace nasměrovaly od architektury do oblasti grafického designu. Znamenité výtvarné úrovně dosahovala zejména jeho typografická úprava filmových plakátů, která se v tomto období spolu s designem knižních titulů a edic stala dominantní oblastí jeho tvorby.

Rozvoj počítačů a postmoderní vlivy v typografii od konce osmdesátých let minulého století odstartovaly nové trendy a osvobodily designéry od nutnosti respektovat technologická omezení. Výsledky vznikaly jakoby samy! Zieglerovo autorské vidění však tento „postmoderní kolotoč“, který počítače umožnily, nijak nezměnil. Nový vývoj sice respektoval, zkoumal a využíval, nicméně ve vlastní práci se jím nenechal nijak zvlášť ovlivnit.

Pád komunistického režimu znamenal otevření prostoru a svobodu pro všechny tvůrčí činnosti. Zdeněk Ziegler nastoupil jako pedagog pražské VŠUP, kde spolu s Milanem Jarošem a Clarou Istlerovou převzal vedení Ateliéru plakátu a grafického designu. S prvními lety svobody se také naplno rozvinula jeho práce v oblasti korporátního designu. Byl si vědom skutečnosti, že grafická identita je v první řadě individuálně viděnou a originálně prezentovanou informací. Díky novým poznatkům, které přinášeli jeho mladší kolegové a i sami studenti, se Ziegleovy grafické návrhy stále víc stávaly součástí „volné hry“ s vektorovými prvky na obrazovce počítače než „mechanickými skládačkami“ na ploše jeho pracovního stolu. Tato hra ho evidentně bavila.