Stát znovu pomůže kinům, distributorům a producentům

Výjimečnou pomoc ve výši devadesát osm milionů korun by měl dostat od státu audiovizuální průmysl zasažený znovu pandemií koronaviru. Aktuálně jsou ve druhé vlně zavřená kina, zrušené festivaly, pozastavené je natáčení filmů nebo jejich uvádění do kin. Pokud poslanci návrh ministra kultury Lubomíra Zaorálka schválí, pak by měl peníze mezi distributory, kinaře a producenty rozdělit ve zvláštní listopadové výzvě Státní fond kinematografie.

Dotace by měla kompenzovat stav, kdy nebyla audiovize zařazena do programu COVID-Kultura, který připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s ministerstvem kultury. Podle Asociace producentů v audiovizi (APA), která sdružuje tuzemské producenty a je za filmaře na scéně nejvíc slyšet, však návrh nemyslí na celý komerční segment a část OSVČ. „Ukázalo se, že ministerstvo kultury neumí komunikovat s kulturními podnikateli, tedy společnostmi, které se pohybují na trhu, ale mají uměleckou ambici. Nikdy se o ně nestaralo,“ říká producent ze společnosti Bionaut a předseda APA Vratislav Šlajer. A ukázalo se i to, jak stát vlastně audiovizi vnímá.

Kinematografie má na tuzemské kulturní scéně oproti ostatním sektorům specifikum, které jí v první vlně krize pomohlo a pomůže jí i teď – jednu silnou centrální instituci. Státní fond kinematografie komunikuje směrem k filmařům a zároveň směrem ke státu, pro nějž „překládá“ rozmanitý sektor do srozumitelnější řeči. Přes fond – a částečně přes Odbor médií a audiovize na ministerstvu kultury – proudí veřejné peníze k producentům, kinařům, distributorům, scénáristům, vydavatelům filmových periodik nebo organizátorům festivalů. Fond má na starosti i takzvané filmové pobídky, jimiž se od roku 2010 snaží stát přitáhnout do země zahraniční tvůrce tím, že jim část v Česku utracených peněz vrátí.

Na jaře směřovala krizová podpora hlavně ke kinařům, distributorům a producentům, které fond považoval za nejohroženější. V sektoru skončilo 77 milionů korun, jejichž smyslem byla především podpora vývoje nových projektů, kompenzace snížené návštěvnosti kin či marně vynaložených nákladů třeba na propagaci snímku, jehož premiéra musela být odložena.

Rozdělení peněz ale nebylo jednoduché. Fond nemůže dávat peníze na provoz či nájemné, ale pouze na konkrétní budoucí projekty. „Nemůžeme podpořit někoho jen za to, že takzvaně je,“ říká předsedkyně Rady Fondu Helena Bendová a ředitelka fondu Helena Bezděk Fraňková dodává: "Nemůžeme tak i při nejlepší vůli podpořit plošně celý audiovizuální a filmový průmysl včetně technické infrastruktury, například formou kompenzace marně vynaložených nákladů nebo úhradou fixních nákladů na provoz.“

Fond tak vytvořil nové výzvy, v nichž například podpořil propagační projekty kinařů, které chystali na moment, až se kina znovu otevřou. Rozdělil mezi ně třicet sedm milionů korun. Běžně dává dvanáct. „Dělali jsme to záměrně otevřeně, aby se vešla multikina i malá kina na vesnici. Podpořili jsme jich sto deset,“ vysvětluje Bendová.

Druhá největší podpora směřovala k producentům – 20 milionů navíc – a  třetí pak do distribuce, kam zamířilo 13 milionů, tedy dvojnásobek běžné částky. Podpora producentů šla hlavně na vývoj nových projektů, které se budou natáčet v budoucnu. O výzvu, jejímž smyslem bylo udržet v profesi lidi, kteří by jinak museli hledat práci jinde, byl podle Bendové enormní zájem. Přihlásilo se devadesát sedm projektů. „Audiovize v tenhle moment nepřichází o svůj potenciál. Připravují se projekty, všechny uzávěrky na Fondu platí normálně a jakmile se trh rozjede, bude možné do něj zase naskočit,“ vysvětluje Šlajer.

Nicméně problém je, že filmy do kin nejdou a že se točí méně, protože panuje nejistota ze strany distributorů i televizí. To má dopad na zaměstnanost profesí pracujících na smlouvy najímaných na projekty. Podle APA je v audiovizi celkem 80 procent OSVČ -  tedy lidí, kteří nejsou zaměstnaní napevno, ale pracují na smlouvu. Například u technických profesí v audiovizi si zároveň stát nedokáže určit, jestli ještě spadají do kultury. „Nemáme statut umělce, nemáme stoprocentní data, protože se nesbírala. Je tu skupina lidí, u které ministerstvo kultury nepočítalo, že by s ní mělo něco do činění,“ říká Jakub Bakule z kabinetu ministra kultury.

Jakkoliv je pomoc Fondu podstatná a štědrá, problém APA vidí i v tom, že na ni nemalá část lidí nedosáhne. „Třeba proto, že nedělají projekty, které jsou kompatibilní s vizí Fondu,“ říká Šlajer. Kromě toho, že se dotace udělují selektivně na konkrétní projekt, Fond například nepodporuje seriály nebo čistě komerční projekty. Firmy, které za nimi stojí, se tak spolu s částí OSVČ ocitají v jistém vzduchoprázdnu. „Největší zádrhel je v tom, že kultura není vnímaná jako komerční sektor, jako to už léta platí na Západě,“ podotýká Bakule.