čtvrtek 14. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

“K tomu abych vládl, potřebuju Bild, Nedělní Bild a telku,” řekl bývalý kancléř Gerhard Schröder, čímž v jedné větě shrnul moc nejčtenějšího německého listu. Směs drbů o celebritách, krátkých textů s ostrým titulkem, silných politických názorů a sportu čtou pravidelně poslanci v Berlíně i zedníci při polední pauze. “Za deset dní se Němci vydají k volbám a Bild může dodat pořádnou vzpruhu Angele Merkel, která se snaží stát počtvrté kancléřkou,” píše deník Financial Times, který se mocí německého bulváru zabývá.

Upozorňuje přitom na jedno specifikum: deník Bild je jednoznačně na straně “systému”, na rozdíl od buřičských a mocných bulvárních titulů například v Británii. Dlouhodobě dokonce blízkost k politickým špičkám vyhledává: Angela Merkel byla hostem na letní party a s vdovou po zakladateli listu Axelu Springerovi se přátelí.

Reklama
Reklama
Reklama

Kritici dlouhodobě tvrdí, že je Bild vůči kancléřce až příliš vstřícný. FT připomínají, že třeba o jejím soupeři Martinu Schulzovi vydává články s titulkem jako Zbankrotovaní Řekové by volili Schulze, zatímco Merkel vykresluje jako ochránkyni německých zájmů. Výčitky směrem ke kancléřce se omezují na to, že svou poklidnou a věcnou kampaní vede zemi do ospalosti.

Mimochodem Bild ji podpořil i během uprchlické krize. Tehdy se od deníku odvrátili mnozí tradiční, více nacionalisticky smýšlející čtenáři, zvláště z dělnických vrstev. Na webu a Facebooku vznikla řada nových zpravodajských serverů bulvárního stylu, kteří se snaží cílit na tyto naštvané voliče.

Listu Deutschland-Kurier se přímo přezdívá “Bild pro voliče AfD”. Bild se na to snaží reagovat ostrými texty o zločinech spáchaných imigranty (musel se už omluvit například za šíření smyšlených zpráv o letošním silvestrovském násilí ve Frankfurtu) a požadavkem na rychlejší deportaci těch, kdo v Německu spáchají trestný čin.

Odliv čtenářů je ale trvalejší a souvisí s obecnějšími problémy současných médií: v roce 2001 měl Bild náklad 4,4 milionu, nyní 1,6 milionu. Mnoho čtenářů se přesunulo na web. A editor Julian Reichelt v rozhovoru s FT tvrdí, že dokážou dosáhnout na 10 milionů čtenářů denně.

Kde jsou ruští hackeři, ptá se Německo. Odradili jsme je, nebo nás nechali být?

Přísně na Řeky, nebo na diesely? Koho si vybere Angela Merkel do nové vlády

S uprchlíky jsem chybu neudělala, zopakovala kancléřka v předvolební debatě

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Zaprášené brýle, staré kapesní hodinky, spálené bankovky a identifikační průkazy. Muzeum na severu Iráku toho nevystavuje mnoho - a možná důležitější než exponáty je řada bílých, neoznačených hrobů před ním. Odkazují k masakru tisíců Kurdů přisluhovači Saddáma Husajna z roku 1983. Památeční místo v kopcích připomíná důvody, proč bude většina Kurdů za dva týdny v chystaném referendu hlasovat pro nezávislost. „Jak by si někdo mohl myslet, že budeme chtít být součástí Iráku i po těchto zločinech?“ vznáší téměř řečnickou otázkou správce malého muzea.

Americký deník New York Times přináší reportáž ze severu Iráku, kde se blíží referendum o nezávislosti doposud autonomního Kurdistánu. Výsledek je předem jasný, téměř každý Kurd doufá, že se jednou dočká nezávislého kurdského státu – přesto jde o historickou událost. 30 milionů Kurdů dnes žije v celkem čtyřech zemích (Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu) a bývají označování za největší světový národ, který nemá vlastní stát. Kurdistán, irácká oblast s bohatými zásobami ropy, je možná jejich nejlepší šancí na realizaci generace dlouhého snu.

Reklama
Reklama
Reklama

Všechny okolní státy a klíčové mocnosti v regionu však s referendem (nepřekvapivě) nesouhlasí a je jasné, že samo hlasování bude pouze prvním, a tím nejlehčím krokem. Oficiální vláda v Bagdádu již oznámila, že výsledek referenda neuzná. Turecko se obává, že případné vyhlášení nezávislosti povzbudí jejich vlastní kurdské separatisty. Írán, regionální velmoc, má blízké vztahy s šíitskou centrální vládou a varuje před štěpením země. A Američané, kteří s Kurdy spolupracují v boji proti Islámskému státu (IS), se bojí, že otevřený spor s vládou v Bagdádu tuto spolupráci omezí.

Bez podpory sousedních zemí a hlavních sil v regionu se však referendum může obrátit proti Kurdům a fakticky zvrátit progres, kterého v posledních letech dosáhli, když umně využili chaosu v regionu. Nejvýraznějším úspěchem bylo obsazení města Kirkúk, odkud kurdské jednotky vyhnaly bojovníky IS. Město je však zároveň jedním z hlavních sporných bodů mezi Kurdy a vládou v Bagdádu. Nežijí v něm pouze Kurdové, ale i Arabové či Turkmeni - a v případě vyhlášení nezávislosti hrozí etnické nepokoje.

O osudu města mělo po americké invazi rozhodnout referendum a tato doložka se stala klíčovou součástí tehdejší nově vypracované ústavy; nakonec se však referendum nikdy nekonalo. Kurdové město vnímají jako duchovní kolébku svého národa a ropné zásoby v okolí města by navíc znamenaly výrazný finanční příjem pro nově vzniklý stát. Experti nicméně varují, že jakkoliv se dnes s myšlenkou kurdského státu stále více počítá, byť to nahlas zatím nikdo nechce připustit, a Bagdád je ochoten s Kurdy o nezávislosti jednat, pro Kirkúk to neplatí. „V Bagdádu je Kirkúk absolutní tabu pro kohokoliv, kdo není Kurd,“ uvedl zdroj New York Times.

Navzdory odporu okolních států plánuje kurdská lokální vláda referendum uskutečnit v plánovaném termínu – 29. září. I mezi Kurdy se ovšem najdou hlasy pochybující o správném načasování. Kritici zmiňují obrovské ekonomické a sociální problémy, s nimiž se Kurdistán potýká, a obávají se, že vyhlášení nezávislosti region ještě více destabilizuje, a nakonec zmaří i realizaci samostatného státu: „Kurdové nechtějí stát, který vydrží jenom chvíli,“ říká kurdský analytik Kamal Chomani, který navrhuje odložení referenda.

Řada prominentních kurdských lídrů zejména mezi starší generací však tyto obavy odmítá. Boji za samostatný kurdský stát zasvětili celý život a nyní vidí šanci dávný sen konečně realizovat. Pokud tak za dva týdny Kurdové odhlasují podporu nezávislosti, kurdská vláda zahájí formální proces vyjednávání s iráckou vládou v Bagdádu a bude se snažit na svoji stranu získat i další vlivné skupiny v regionu.

Reklama
Reklama