Mijazakiho rozlučkový film je úvahou nad smrtí, kterou nic nekončí

Projekce bývají na festivalu v Torontu nečekaně beznadějně vyprodané. Vedení přehlídky se povedlo „vychovat“ si z obyvatel kanadské metropole věrné publikum, které doplňují tisíce filmových profesionálů, již se do města na břehu jezera Ontario každoročně sjíždějí a mění „festivalovou ulici“ King Street v pouliční party. Jeden snímek přitom hned zkraje festivalu budil ještě větší pozornost než jiné – Chlapec a volavka. Nový a podle všeho skutečně poslední film japonského režiséra Hajaa Mijazakiho, který 48. ročník přehlídky zahajoval.

Americká i kanadská filmová periodika kvitovala volbu jako výjimečně šťastnou. Týmu ředitele Camerona Baileyho se skutečně podařil úlovkem Mijazakiho filmu pro mezinárodní premiéru výrazný kousek. Režisér, jenž oznámil v roce 2013 odchod do důchodu po snímku Zvedá se vítr, se jím vrátil po desetileté pauze. Zároveň je dost možné, že je to skutečně rozlučkový film dvaaosmdesátiletého tvůrce.

Snímek doprovázený tajnosnubnou kampaní bez traileru a s pověstí megahitu v domácím Japonsku pomohl posílit profil festivalu, jenž se musí letos kvůli scenáristické a herecké stávce v Hollywoodu obejít bez obvyklé záplavy mediálně výrazných tváří. Ani Mijazaki do Toronta nedorazil, ale u něj bylo důvodem celoživotní vyhýbání se publicitě.