Jak se máte? dné

Odpor k dělání hudby: Jsem tam, no. Když nabídka na účast v Czechingu přišla, byla tuhá korona a říkal jsem si - buď budeš doma koukat na YouTube, nebo něco zažiješ. Tak jsem do toho šel. Nic moc si od toho neslibuju. Z vítězství plynou povinnosti a jsem vlastně rád trochu línej. Mám obecně trochu odpor k dělání hudby. Někdy to nevyjde, i když se o to usilovně snažím, vždycky je to děsná práce - mám úspěch tak v jednom z deseti případů. Ale to štěstí při finiši za to pořád ještě stojí.

Teenage past: Samotný klavír neposlouchám vůbec - moc mě to nezajímá, i když to sám hraju. Moje další album bude víc odpovídat tomu, co ve skutečnosti poslouchám. Bude tam víc zpěvu, bude kytarovější. Momentálně teda poslouchám hlavně Slipknot a Korn - třeba jejich album Life is Peachy z roku 1996. Je krásně špinavý, další deska už měla víc MTV zvuk a to mě tolik nevzalo. Je to taková teenage past - lidi se občas trochu elitářsky snaží distancovat od toho, co nosili nebo poslouchali ve třinácti, ale mně se to fakt líbí - nenostalgicky. Minulý týden jsem to pouštěl z mobilu kámošům - docela romantické prostředí, lavička před jezem, půl jedenáctý večer a já říkám, co Korn? Jeden z nich mi pobaveně a zároveň trochu pohradavě odpověděl, jestli jsem se náhodou nezbláznil.

Strop soběstačnosti: Občas cítím mrak budoucnosti. Mám progresivní svalovou nemoc a postupně přicházím o sílu. To znamená, že když ztratím schopnost, jak udělat určitou věc, tak musím přijít na nový způsob podle toho, co mi tělo aktuálně dovolí. Někde už ale začínám cítit strop soběstačnosti. Poslední dobou na ten výhled myslím víc a trochu mě to udolává. Samozřejmě se pak člověk adaptuje, ale velmi se na to netěším. Být na vozíku je OK, snad budu moct ještě pár let bydlet sám a řídit auto.

Jediný odkaz: Svět je větší než Praha nebo Česká republika. Není nutný se soustředit jen na tohle místo jen proto, že se tu někdo narodí. Proto rozhodně netrvám na tom, že bych svoji další věc vydal u českého labelu. Byla by škoda držet lokální jména jen doma. Říkal jsem to i kámošovi slowmotiondancerovi. Když si album vydáš jen sám na Bandcampu, máš tak maximálně stoprocentní kontrolu nad tím, že si tam bezpečně nahraješ všechny soubory. Pak to lajkne deset kámošů, za tři dny skončí hype a přijde pocit smutku, že k něčemu směřuješ pár let, a pak to skončí jedním odkazem. Omezovat se na to je, myslím, škoda.

Milostné novely: Už je to docela dávno, co jsem byl s kámošem v Ankali a slyšel jsem ho bavit se s nějakou dívkou o ruské literatuře. Uvědomil jsem si, že tyto znalosti nemám, a tak jsem se rozhodl přečíst si od každého něco, že to pak ve vhodnou chvíli vytáhnu ve společnosti. Ještě na to nedošlo, vedle postele mám ale starý ruský milostný povídky - Starosvětské lásky nebo Sůl života. Je to z doby Dostojevského, odehrává se to na venkově.

“Samotný klavír neposlouchám vůbec - moc mě to nezajímá, i když to sám hraju.”