Oscara za film roku má Tvář vody aneb Hollywood nesnáší nezáměrnou kontroverzi

Už pár let zpracovává Hollywood tlak na větší diverzitu nominovaných a hlasujících, jehož symbolem se stala kampaň OscarsSoWhite. Přesto výsledek letošních Oscarů, kteří se udíleli v Los Angeles ze včerejška na dnešek, paradoxně vypadá, jako by volili právě oni kritizovaní bílí muži nad šedesát. Alespoň v kategorii nejlepší film.

Ta letos nabídla poměrně výrazný žánrový, formální i tematický rozptyl – od vynalézavého válečného velkofilmu po „černošskou“ hororovou komedii, od klasické osudové romance po gay romanci. Nakonec však vyhrál „největší biják“ Tvář vody. Příběh o lásce němé uklízečky a vodního monstra má kromě originality vše, co Akademii konvenuje – výrazný design, němou hrdinku a působivou výpravu. Navíc jde takzvaně o film zamilovaný do filmu, tedy pojatý v tradičních, pohodlně rozpoznatelných formátech hollywoodské kinematografie – studenoválečné romance a exploatační fantasy s monstrem.

V roce, kdy byli ve hře o vítězství filmy natočené ženou (Greta Gerwig) nebo černošským režisérem (Jordan Peele), tak nakonec zvítězila opatrnost. Film, v němž sice byla jinakost tématem, ale - jak by řekl Jaroslav Hašek - „v mezích zákona“ a vážené přijatelnosti. Tváři vody pak dali po vzoru chytré horákyně akademici i cenu za režii. Mexický režisér Guillermo del Toro si ji možná odnesl i proto, že Oscarům předcházely protesty Latinoameričanů kvůli nerovným příležitostem v Hollywoodu.

A Hollywood nesnáší nic víc než nezáměrnou kontroverzi. S odkazem na zápletku Tváře vody i na kampaň MeToo tak moderátor Jimmy Kimmel v úvodním monologu žertoval, že „loňský rok si budeme pamatovat jako rok, kdy to muži zvorali tak, že ženy začaly randit s rybami“. Jen s trochou nadsázky by se ale dalo říct i to, že loňský rok si budeme pamatovat i jako rok, kdy bílý režisér -  tedy P. T. Anderson, Christopher Nolan, Martin McDonagh – mohl klidně zůstat doma, přestože natočil lepší film.

Pokud se loni oscarový večer nesl v duchu kritiky nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa a jeho politiky, letošní se musel vyrovnat se stínem Harveyho Weinsteina. Donedávna jeden z nejvlivnějších světových producentů se v uplynulém roce stal symbolem všeho prohnilého v Hollywoodu, jak se rozšiřoval počet hereček, které jej obvinily ze sexuálního obtěžování (třem z nich dali producenti prostor na pódiu během večera).

Kimmel hned v úvodu naznačil, jak se s tímto horkým bramborem producenti ceremoniálu vypořádají: přiznají mu důležitost, vykreslí Hollywood jako průmysl, který jde příkladem, ale zároveň jej zapracují do celkové zábavy. Protože o filmu a zábavě musí být Oscary nakonec především. Jak moderátor vtipkoval, Oscar je ideální muž: nemá ruce a hlavně ani penis, takže nikoho obtěžovat nemůže.

Aby tak předešli kontroverzi, porušili organizátoři tradici. Nechali Oscara pro nejlepší herečku předat Jodie Foster a Jennifer Lawrence namísto loňským držitelem Oscara za mužský herecký výkon Casey Affleckem, který je jedním z mužů obviněných ze sexuálního obtěžování. Otázka postavení žen se však do předávání dostala několikrát hlavně v děkovných proslovech.

Vítězka v kategorii nejlepší herečka Francis McDormand (za výkon matky ve Třech billboardech kousek za Ebbingem) nechala například všechny nominované ženy v sále povstat v gestu sesterské jednoty. Ženy mají co vyprávět, a je třeba, aby byly slyšet, řekla. Herečka Emma Stone zase ohlásila kategorii nejlepší režie slovy, že v ní jsou „nominovaní čtyři muži a Greta Gerwig“. Ta nakonec Oscara nezískala, stejně jako na něj nedosáhla vůbec první nominovaná kameramanka Rachel Morrison (Mudbound). Cena směřovala k veteránovi Rogeru Deakinsovi za Blade Runnera 2049.

Žádné velké překvapení se nekonalo ani v dalších kategoriích. Nejlepším hercem se stal Gary Oldman za převtělení se do Winstona Churchilla v Nejtěžší hodině, vedlejší hereckou kategorii vyhrál Sam Rockwell za roli pomalejšího policajta ve Třech billboardech kousek za Ebbingem. A mezi herečkami zvítězila Allison Janey za roli despotické matky v Já, Tonya - životopisném snímku o krasobruslařce Tonye Harding.

Christopher Nolan se za Dunkerk musel spokojit s vítězstvím v technických kategoriích. A podobně na tom byl Paul Thomas Anderson s nijak nepřekvapivou cenou za kostýmy (film je celý o šatech) za Nit z přízraků, v níž se ve své poslední roli objevil Daniel Day-Lewis. V hlavní kategorii nejlepší film zvítězila strategie, nikoli nejlepší titul - a také výběr nejlepšího zahraničního snímku byl vede  spíš společenskou objednávkou. Vyhrálo chilské drama s transgender tématem Fantastická žena.

Moderátoru Jimmy Kimmelovi se odlehčeným humorem víceméně podařilo udržet večer mezi slavnostním ohlížením se do minulosti Hollywoodu a vyhlížením lepší budoucnosti, kterou všichni v sále (možná až podezřele harmonicky) svorně přijali jako danou. „Svět nás sleduje,“ řekl na adresu většího zapojení žen. Hlavní linkou večera tak byl Hollywood coby zodpovědná instituce, která chce být předvojem důležitých změn. Otázkou zůstává, co je PR ofenzíva, a jak nakonec bude vypadat realita.