Byli jsme lidová kapela. Ozzy Osbourne s Black Sabbath definoval tvrdou hudbu

Do hustého deště a hřmění zdáli zní půlnoční zvony. Jakmile odezní děsivě pomalý kytarový riff, pronese zpěvákův silný, ale vystrašený hlas: „Co to tady stojí přede mnou? Postava oděná v černém, která na mne ukazuje.“ Momentem, který připomínal začátek hororu, kdy člověk celý ztuhne, se publikum v roce 1970 seznámilo s kapelou Black Sabbath ve stejnojmenné písni, která je do dnešních dnů považována za jednu z vůbec nejstrašidelnějších skladeb, jaké kdy vznikly.

Zrodil se tu nový žánr, nový zvuk pro posluchačstvo, které do té doby nemělo v populární hudbě nic, s čím by se mohlo identifikovat. Black Sabbath stáli v centru kulturní změny, která symbolicky ukončila šedesátá léta oplývající nadějí. Hlas Ozzyho Osbourna vzbuzoval děs, ale současně bylo zjevné, že hrůzy, o nichž zpívá, jsou spíš nadpřirozené jevy ze strašidelných historek než tíživé každodenní starosti.

Nejslavnější metalový zpěvák s zemřel 22. července ve věku 76 let ani ne tři týdny poté, co vystoupil na monstrózním koncertu v rodném Birminghamu, aby se tu rozloučil se svou kariérou. Seznam účinkujících, kteří mu ten den předskakovali, byl impozantní – Metallica, Slayer, Tool či Alice in Chains –, program kurátoroval Tom Morello z Rage Against the Machine. Byly tu takřka všechny důležité tvrdé kapely, celý jeden segment hudby, který by bez Black Sabbath neexistoval. Obří vliv Ozzyho Osbourna na scénu se zhmotnil jen pár dnů před jeho smrtí a celá událost zpětně získala ještě symboličtější význam.

Ozzy Osbourne společně s Black Sabbath položili základy metalového žánru, který morbidností dráždil konzervativce a brakovitým kýčem zase intelektuály. Ovšem právě to jim umožnilo stát se široce oblíbenou kapelou. „Nemyslím si, že jsme kdy měli dobrou recenzi. Ovšem fungovalo to jako katalyzátor – žádný kritik nás neměl rád, ale tím víc nás měli rádi lidi,“ vzpomínal Ozzy Osbourne v květnu pro The Guardian s vidinou blížícího se rozlučkového koncertu. „Byli jsme lidová kapela: čtyři kluci z Astonu, z jedné z nejchudších čtvrtí Birminghamu.“