Nestyďme se za Slovensko

Neuplyne snad týden, aniž by vrcholní představitelé naší země neudělali něco nestoudného. Minulou středu například slovenská policie předčasně zveřejnila informace o akci v ukrajinském Dnipru, čímž ohrozila kolegy z České republiky a Ukrajiny, kteří byli stále v terénu.

Česká strana pochopitelně protestovala. A co na to ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok? Namísto omluvy či vysvětlení žádal od kolegů z Česka „respekt, úctu a pokoru“. Šéf poradců premiéra Erik Kaliňák, ročník 1991, zase o řediteli české BIS Michalu Koudelkovi, který ve zpravodajských službách působí tři desetiletí, napsal, že „ze sebe dělá šaška“ a „zneužívá dobré jméno české informační služby“.

Tato vyjádření jsou nehorázná a bezostyšná. A co víc, nedávají smysl. Co přesně znamená „dělat ze sebe šaška“? Jak můžete od někoho vyžadovat pokoru či úctu, když si vás ostatní lidé nemají za co vážit? Jakými hrozbami či výzvami je přinutíte, aby vůči vám začali pociťovat respekt?

Špičky slovenského státu se chovají, jako by neměly stud. A co to dělá s námi? My (přenesenou) ostudu pochopitelně cítíme. Je to podobné, jako když to nějaký váš příbuzný přežene na oslavě s vínem. Opilý otravuje hostesky a všechny kolem obtěžuje nesmysly v oblaku nevábných alkoholických výparů. Vy se ho snažíte krotit a lidem kolem se neustále omlouváte. A samozřejmě se za něj obrovsky stydíte.