Pro-Brexit protesters take part in the March to Leave demonstration in London
Probrexitoví demonstranti na londýnském pochodu March to Leave, 2019 • Autor: REUTERS

Od roku 2016 uplynulo hezkých šest let a Britové se opět baví o brexitu. Jejich země totiž – řečeno legendárními slovy Václava Havla - „nevzkvétá“. Spíše naopak. A podmínky vztahů s Evropskou unií se v očích vlády i Britů stávají jedním z možných klíčů, jak situaci změnit k lepšímu.

„Více než šest let po hlasování o odchodu z Evropské unie čelí Spojené království dlouhé recesi, hluboké krizi životních nákladů a nedostatku zaměstnanců,“ popisuje situaci za kanálem La Manche server Bloomberg. Reakcí je vypouštění různých pokusných balónků, jež testují, jak by veřejnost reagovala na možnost, že by země tak trochu zařadila zpátečku a začala se s „Bruselem“ zase sbližovat.

Reklama
Reklama

Rozchod měl totiž znamenat osvobození, jehož přímých důsledkem měla být prosperita země zbavené omezení, regulací a nutnosti odvádět příspěvky do společného evropského rozpočtu. Svět v roce 2022, tedy svět po koronavirové krizi a uprostřed zásadního válečného konfliktu, ale vypadá jinak, než si Britové před šesti lety dokázali představit. Prosperita a radost ze svobody se nedostavily. Bývalý člen rady Bank of England Michael Saunders nedávno řekl, že brexit britskou ekonomiku trvale poškodil.

V nedělním vydání deníku The Times tak Brity překvapil text, který tvrdil, že vláda novopečeného premiéra Rishniho Sunaka zvažuje otevřít nová jednání, jejichž výsledkem by byl vztah s EU podobný tomu, jaký má Švýcarsko, což znamená především účast na společném trhu výměnou za sérii ústupků, ale nikoliv plné členství. Tato nebo podobná alternativa úzké spolupráce mezi Británií a EU přitom prohrála v prvních měsících po referendu, kdy ji nezvládla prosadit tehdejší premiérka Theresa May.

Irsko - hranice
Irská hranice; ilustrační foto • Autor: REUTERS

Uniklý názor anonymních, vysoce postavených členů vlády do jisté míry odráží posuny v postojích širší britské populace. V zemi se stále častěji mluví o novém druhu sebezpytu, který už dostal přezdívku bregret - jedná se o kombinaci slov Britain a regret, tedy lítost. Podle průzkumu uznávané agentury YouGov dnes například 56 procent Britů považuje rozhodnutí odejít z EU za chybné, pouze 32 procent si naopak stále myslí, že hlasovat pro odchod bylo správné. A 19 procent Britů, kteří se vyslovili pro brexit, dnes svého rozhodnutí lituje - a užívá si tedy nostalgický bregret v plné parádě.

Nicméně když dojde na politiku, zdá se, že situace je stále stejně zablokovaná a argumentace stále stejně zacyklená jako v roce 2016, kdy se vyráželo k urnám. Křídlo tvrdých euroskeptiků uvnitř konzervativní strany na zkusmý signál v Timesech reagovalo silně podrážděně a Sunak, který s ním má napjaté vztahy, hned zařadil zpátečku. Švýcarský model - který, jak poznamenal The Guardian, „nesnáší i sami Švýcaři“ - spočívá zhruba v tom, že země odvádí poplatky do evropského rozpočtu, přijímá významnou část evropské regulace a má s Evropskou unií otevřené hranice. Což spoustě Britů stále zní jako soupis bodů, kvůli nimž hlasovali pro brexit, a pro euroskeptické konzervativce je přímo to zhmotněná konfigurace zla.

„Spojené království nebude usilovat o žádný vztah s EU, jehož součástí by byla nutnost sladit legislativu s evropským právem,“ uklidňoval spolustraníky rychle ustupující Sunak v pondělí na konferenci pořádané tradičně mocnou Konfederací britského průmyslu. O den později se k němu tamtéž přidal lídr opozičních labouristů Keir Starmer. Slíbil, že pokud labouristé – kteří v tuto chvíli v průzkumech drtivě vedou, zvítězí v příštích volbách, „nenasměrují Británii zpět ke společnému trhu nebo celní unii“.

Britská politika je tak stále tam, kde byla. Pro labouristy jsou zjevně hlavním strašákem EU otevřené hranice a s nimi spojený příliv pracovní síly ze zahraničí, tedy klíčový argument sociálně slabších zaměstnanců, kteří si stěžovali na nízké mzdy vyvolané konkurencí. Starmer proto průmyslníkům sdělil, že se Británie musí zbavit závislosti na levné pracovní síle. Autor tohoto textu může z vlastní zkušenosti během kampaně před referendem potvrdit, že neregulované přistěhovalectví bylo zdaleka nejčastější námitkou Britů, kteří mu vysvětlovali, proč budou hlasovat pro odchod z EU.

Pro konzervativce je zase (kromě národní hrdosti) nejdůležitější překážkou nutnost přistoupit na evropské regulace a vůbec na evropské představy. Pravice i levice tak zhusta argumentuje pro neúčast na evropském projektu společně, jen ze zcela rozdílných důvodů. Přesně jako v roce 2016.

Mezitím se ovšem nad Británii kumulují ekonomická mračna. Krize je nejhlubší, jakou v této generaci kdo pamatuje. Životní úroveň nižší, než jaké se Britové těšili před brexitem. Zdaleka ne vše je vinou brexitu, ale neúčast na evropském projektu rozhodně nepomáhá a roste pocit, že by pomáhat mohla. Brexit Británii ekonomicky nepomohl – a tento argument může časem začít v britské debatě dělat divy.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1904

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte