Tomu já neříkám mladická blbost

Přemýšlet o ní nezdrobněle dá trochu práci. Dívka, která právě přichází se svou matkou a starší sestrou silnicí k domovu, se zapsala do povědomí Česka jako Natálka a její jméno plnilo titulky novinových článků tak často a dlouho, až se v té podobě ustálilo. Obraz batolete popáleného až na hranici smrti Molotovovými koktejly, jejichž vhozením do domku romské rodiny si čtveřice rasistů uspořádala oslavu výročí narození Hitlera, vyděsil zemi před čtrnácti lety - a čtveřici násilníků pak poslal soud na 20 a 22 let za mříže.

Batole přežilo, vyrostlo a  teď tu kolem sádrových trpaslíků na předzahrádce domku v Budišově nad Budišovkou jde ke dveřím domu mladá žena Natálie. Příští měsíc jí bude šestnáct. Deváťačka s culíkem, v růžové mikině, riflích, džínové vestě a jizvami z popálení v obličeji se na prahu chvíli zastaví, usměje a zmizí v domě. Na novou vlnu zájmu novinářů o svůj život si už pár dní zvyká, ale mluvit o něm nechce. Pozornost k rodině v posledních dnech připoutala čerstvá zpráva, že dva ze čtyř útočníků odsouzených za to, že ani ne dvouletá Natálie vzplála, brzy vyjdou předčasně z vězení. Soud je podmínečně propustil z Mírova po odpykání dvou třetin trestu.

“Je z toho smutná, zdá se jí to nespravedlivé,” tlumočí postoj dívky její matka Anna Siváková, která se zhostila role mluvčí rodiny, “a já to vidím taky tak. Působí to tak, že dostali odměnu, když nemusí odsedět uložený trest. Natálka má zničený celý život a my s ní - a nám třetinu zničeného života nikdo neodpustí.” 

Obraz její dcery na sociálních sítích nabízí pohled na běžnou dívku. Má ráda zpěváka Jana Bendiga a pořídila si s ním fotky, vloni tancovala na školní soutěži v tělocvičně, fotí se s kamarádem, se sestrami, natáčí tiktokové tanečky. Občas napíše něco osobnějšího. “Bolí mě to. Jsem jen člověk, který v sobě všechno drží, nemluví, nedává najevo svou bolest, ale ve skutečnosti to hodně bolí…,” napsala si třeba na Facebook.

Co přesně měla na mysli, neví ani její maminka. Natálie prý o sobě s nikým nemluví. “Nedokáže se nikomu otevřít, ani nám doma. Poznám podle chování, že ji něco trápí, někdy i co, ale nechce mluvit. Trápí ji, že je jiná než ostatní. A vadí jí, že lidi ví, že se jí taková věc stala. Hodně jí kvůli tomu píšou na sociálních sítích, zajímají se o ni, a to ona nechce,” říká Anna Siváková.

Co její dceru těší, to umí paní Siváková vyjmenovat přesně: být pořád s matkou a dvacetiletou sestrou Pavlínou, moc nechodit s nikým jiným ven. Výjimkou je tanec. Chodí do místní dívčí skupiny tancovat hip hop, občas jezdí i vystupovat, za nedlouho mají jet do Opavy, tančí veřejně při různých příležitostech i na akcích v Budišově. Z tréninků se sice vrací celá bolavá, jak říká její matka. Pro člověka, který byl z 80 procent popálený a má za sebou víc než sto operací, sice takový pohyb moc není - kůže se nenatahuje, jak dívka roste, musí chodit na další a další zákroky-  ale důležitější je, že jí dělá radost.

Snímky pocházejí z roku 2012