Hudba 2020: Ukrývání, polarizace, intimita. Písně do podivných dnů
 
Fiona Apple performs during the Governors Ball Music Festival in New York, June 24, 2012. (Chad…
Fiona Apple • Autor: CHAD BATKA / New York Times / Pr

Izolace a polarizace – to byly dvě hlavní tendence roku 2020. A tomu také odpovídají výsledky výročních žebříčků a anket kritiků o desku roku. Na jedné straně se obrovské množství tvůrců uchýlilo do ústraní, kde vyvářeli velmi intimní a domácky spontánní nahrávky, ale současně s tím došlo k obrovskému vyhrocení nálad a rozdělování společnosti napříč západním světem.

Podle tohoto klíče lze nahlížet nad kritikou nejlépe hodnocená alba jako na ta, která mají tišit, a na ta, která mají burcovat. Což je i klíč, podle něhož přistoupila ke svému výběr trojice kritiků z listu The New York Times: Jon Pareles, Jon Caramanica a Lindsay Zoladz. Mezi jimi zvolenými deskami figurují alba, která přinášejí diagnózu nálad současných Spojených států, jako třeba novinka Boba Dylana Rough and Rowdy Ways nebo RTJ4 od Run the Jewels.

Reklama
Reklama

A v jejich sousedství se pak nachází triumfální návrat písničkářky Fiony Apple –  a zřejmě nejlépe hodnocené album roku. Nahrávka Fetch the Bolt Cutters mapuje nezdravé vztahy k lidem i k sobě samé podané z perspektivy ženy ve středním věku. Na půdorysu artového písničkářství se Fiona Apple z otloukánka, kterého média v půli devadesátých let přijímala s nedůvěrou, postupně stala jedním z nejoceňovanějších tvůrců své generace. Profil u příležitosti vydání alba vyšel v Respektu, za aktuálním rokem i úspěchem desky se Fiona Apple ohlíží v čerstvém rozhovoru pro server Pitchfork, v jehož žebříčku alb je rovněž na špici. Stejně tak ovládla anketu populárních magazínů Spin,Paste nebo Slant a figuruje i ve výběru hitů podle BBC Culture.

Vlastní, velmi osobní, a přitom dobově příznačný žebříček oblíbených alb vytvořila už před dvěma týdny pro The New Yorker kmenová redaktorka píšící o populární hudbě Amanda Petrusich. Kromě již zmíněných jmen jako Dylan nebo Apple u ní figuruje na druhém místě dvojice alb od zpěvačky Adrianne Lenker. Ta se v době, kdy její domovská kapela Big Thief nemohla vyrazit na turné a také poté, co se jí rozpadl vztah, uchýlila do malé chaty ve státě Massachusetts. Zde sama – pouze za asistence producenta Philipa Weinrobea – natočila dvě intimní desky zachycují ztrátu pevné půdy pod nohama i pocitů samoty. Dala jim dvě lapidární jména: Songs (obsahuje 11 písniček) a Instrumentals (nachází se na ní dvě instrumentální skladby).

Přehledné žebříčky a velkou zásobárnu tipů na výrazné desky podle žánrů od metalu přes pop a folk po experiment jako obvykle nabízejí servery NPRPopmatters. Tradičně jeden z nevytříbenějších a objevitelských žebříčků sestavil britský hudební server The Quietus, který si taktéž všímá eskapismu a angažovanosti jako dvou zdánlivě protichůdných proudů uplynulých dvanácti měsíců. Jeho stovce alb roku vévodí rozsáhlá nahrávka Dances / Curses od britských Hey Colossus následovaná deskou  Shall We Go On Sinning So That Grace May Increase? Od projektu The Soft Pink Truth.

https://www.youtube.com/watch?v=0HZAQVaJuac

Tato sólová nahrávka Drewa Daniela z elektro-industriálního dua Matmos vynalézavě kombinuje trojici skladatelových oblíbených vlivů: jazz, house music a minimalismus. Daniel v rozhovorech uváděl, že album se zrodilo mimo jiné ze vzteku nad extremismem, který v americké společnosti probouzí Trumpovo počínání, a následně z přemítání nad touhle emocí a chutí se jí zbavit. V první desítce se pak nacházejí z konvencí vyčnívající nahrávky od autorek jako Lyra Pramuk (Fountain) nebo Nadine Shah (Kitchen Sink).

Trefné emocionální vyznání a shrnutí roku přinesla výše zmíněná Amanda Petrusich: „Byla jsem zvědavá, jakou hudbu toto období přinese. Vždy jsem věřila tomu, že chuť tvořit umění je vědomě či nevědomě spojená s jistým množstvím optimismu. Že na to, aby se jeden ponořil do něčeho tak obtížného a nevděčného, jako je tvůrčí práce, musí věřit tomu, že svět je pořád dostatečně dobré a dostatečné otevřené místo na to, aby ho mohla, byť třeba jen na krátkou chvíli, transformovat krása. A muzikanti, kterým se podařilo tento pocit uchovat – ti, kteří si udrželi víru v základní slušnost lidstva i v různé způsoby, jimiž nás umění může pozvednout – byli ti, kteří mě drželi nad vodou během mnoha podivných dnů.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Pavel Turek

redaktor, kultura

turek

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte