Hudba 2020: Ukrývání, polarizace, intimita. Písně do podivných dnů

Izolace a polarizace – to byly dvě hlavní tendence roku 2020. A tomu také odpovídají výsledky výročních žebříčků a anket kritiků o desku roku. Na jedné straně se obrovské množství tvůrců uchýlilo do ústraní, kde vyvářeli velmi intimní a domácky spontánní nahrávky, ale současně s tím došlo k obrovskému vyhrocení nálad a rozdělování společnosti napříč západním světem.

Podle tohoto klíče lze nahlížet nad kritikou nejlépe hodnocená alba jako na ta, která mají tišit, a na ta, která mají burcovat. Což je i klíč, podle něhož přistoupila ke svému výběr trojice kritiků z listu The New York Times: Jon Pareles, Jon Caramanica a Lindsay Zoladz. Mezi jimi zvolenými deskami figurují alba, která přinášejí diagnózu nálad současných Spojených států, jako třeba novinka Boba Dylana Rough and Rowdy Ways nebo RTJ4 od Run the Jewels.

A v jejich sousedství se pak nachází triumfální návrat písničkářky Fiony Apple –  a zřejmě nejlépe hodnocené album roku. Nahrávka Fetch the Bolt Cutters mapuje nezdravé vztahy k lidem i k sobě samé podané z perspektivy ženy ve středním věku. Na půdorysu artového písničkářství se Fiona Apple z otloukánka, kterého média v půli devadesátých let přijímala s nedůvěrou, postupně stala jedním z nejoceňovanějších tvůrců své generace. Profil u příležitosti vydání alba vyšel v Respektu, za aktuálním rokem i úspěchem desky se Fiona Apple ohlíží v čerstvém rozhovoru pro server Pitchfork, v jehož žebříčku alb je rovněž na špici. Stejně tak ovládla anketu populárních magazínů Spin,Paste nebo Slant a figuruje i ve výběru hitů podle BBC Culture.

Vlastní, velmi osobní, a přitom dobově příznačný žebříček oblíbených alb vytvořila už před dvěma týdny pro The New Yorker kmenová redaktorka píšící o populární hudbě Amanda Petrusich. Kromě již zmíněných jmen jako Dylan nebo Apple u ní figuruje na druhém místě dvojice alb od zpěvačky Adrianne Lenker. Ta se v době, kdy její domovská kapela Big Thief nemohla vyrazit na turné a také poté, co se jí rozpadl vztah, uchýlila do malé chaty ve státě Massachusetts. Zde sama – pouze za asistence producenta Philipa Weinrobea – natočila dvě intimní desky zachycují ztrátu pevné půdy pod nohama i pocitů samoty. Dala jim dvě lapidární jména: Songs (obsahuje 11 písniček) a Instrumentals (nachází se na ní dvě instrumentální skladby).

Přehledné žebříčky a velkou zásobárnu tipů na výrazné desky podle žánrů od metalu přes pop a folk po experiment jako obvykle nabízejí servery NPR a  Popmatters. Tradičně jeden z nevytříbenějších a objevitelských žebříčků sestavil britský hudební server The Quietus, který si taktéž všímá eskapismu a angažovanosti jako dvou zdánlivě protichůdných proudů uplynulých dvanácti měsíců. Jeho stovce alb roku vévodí rozsáhlá nahrávka Dances / Curses od britských Hey Colossus následovaná deskou  Shall We Go On Sinning So That Grace May Increase? Od projektu The Soft Pink Truth.

Tato sólová nahrávka Drewa Daniela z elektro-industriálního dua Matmos vynalézavě kombinuje trojici skladatelových oblíbených vlivů: jazz, house music a minimalismus. Daniel v rozhovorech uváděl, že album se zrodilo mimo jiné ze vzteku nad extremismem, který v americké společnosti probouzí Trumpovo počínání, a následně z přemítání nad touhle emocí a chutí se jí zbavit. V první desítce se pak nacházejí z konvencí vyčnívající nahrávky od autorek jako Lyra Pramuk (Fountain) nebo Nadine Shah (Kitchen Sink).

Trefné emocionální vyznání a shrnutí roku přinesla výše zmíněná Amanda Petrusich: „Byla jsem zvědavá, jakou hudbu toto období přinese. Vždy jsem věřila tomu, že chuť tvořit umění je vědomě či nevědomě spojená s jistým množstvím optimismu. Že na to, aby se jeden ponořil do něčeho tak obtížného a nevděčného, jako je tvůrčí práce, musí věřit tomu, že svět je pořád dostatečně dobré a dostatečné otevřené místo na to, aby ho mohla, byť třeba jen na krátkou chvíli, transformovat krása. A muzikanti, kterým se podařilo tento pocit uchovat – ti, kteří si udrželi víru v základní slušnost lidstva i v různé způsoby, jimiž nás umění může pozvednout – byli ti, kteří mě drželi nad vodou během mnoha podivných dnů.“