Cheb byl v zimě české Bergamo. Dva měsíce před volbami tu covid už není hlavní téma
 
19
Autor: Milan Jaroš

Starobylé náměstí v centru Chebu je v půlce léta plné lidí: před hospodami vysedávají turisté z Bavorska pochutnávající si na české kuchyni, na schodech u fontány se rozvaluje skupinka trampů s batohy, od stánku s občerstvením se táhne fronta dětí čekajících na zmrzlinu. Idylický obrázek v ničem nepřipomíná, že právě tady před několika měsíci pandemie covidu zabíjela nejvíce v republice. Z celkem 91 tisíc lidí, kteří v Chebu a okolí žijí, virus připravil o život 571 lidí, což z nejzápadnějšího okresu dělá ten nejpostiženější v Česku.

Zatímco dnes je atmosféra v ulicích Chebu uvolněná bezstarostná, v zimě byla velice tíživá a skličující, což může dosvědčit i autor tohoto textu, který na začátku března město navštívil. Restaurace i obchody tehdy byly vládním nařízením zavřené a vzduchem se neslo houkání sanitek, které pacienty v kritickém stavu často vozily i přes polovinu republiky, protože místní nemocnice byla přeplněná. I tehdy po ulicích chodili lidé, na tvářích ale měli roušky a z obavy před smrtící nákazou většinou spěchali domů, než aby se zdržovali venku na ulici. Kontrast mezi zimní beznadějí a dnešní letní pohodou je snad nejvíce patrný u nástěnky na náměstí, na níž jsou vystavená smuteční oznámení o nedávno zesnulých obyvatelích města. Zatímco v zimě byla nástěnka zcela zaplněná a pracovníci pohřební služby ji kvůli náporu čerstvě zemřelých museli denně obměňovat, dnes tu visí jen sedm parte, z nichž některá jsou i týden stará. V březnu stála před nástěnkou fronta lidí, v srpnovém slunečném dopoledni nepřitahuje téměř nikoho.

Reklama
Reklama

Chebu se pro velký počet obětí letos v zimě přezdívalo české Bergamo, protože se stejně jako severoitalské město stal symbolem nezvládnuté pandemie koronaviru. Média včetně Respektu tehdy informovala, že vláda Andreje Babiše se dopustila selhání, když navzdory varováním epidemiologů před Vánoci otevřela obchody a restaurace, což viru umožnilo se nekontrolovaně šířit. Výsledkem byla situace, kdy nemocnice po celé zemi během zimy a jara nápor nakažených nezvládaly a musely selektovat, komu dají místo na intenzivních lůžkách a komu ne. Problém s nedostatkem zdravotnických kapacit byl nejvíce patrný právě tady v Chebu, a když se sousední Německo nabídlo, že městu uleví a část českých pacientů převezme, ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) nabídku odmítl, což zdejší obyvatele naštvalo.

23
Autor: Milan Jaroš

O půl roku později a necelé dva měsíce před volbami se proto zcela logicky se nabízí otázka, zda si obyvatelé Chebu zkušenost ze zimy pamatují a budou se podle ní rozhodovat i ve volebních místnostech. Odvrátí se kvůli nezvládnuté pandemii od hnutí ANO, které tu před čtyřmi lety s 35 procenty hlasů s přehledem vyhrálo volby a i dnes je v celostátních průzkumech na prvním místě? Lokální předvolební průzkumy se v Česku nedělají, případnou odchylku chebského okresu od nálad ve zbytku republiky proto dnes určit nejde. Z rozhovorů s místními lidmi je ale patrné, že pro mnoho z nich je pandemie už vzdálenou událostí, na kterou chtějí raději zapomenout. A pokud si zimní smrtící vlnu i dnes pamatují, ne vždy z ní automaticky vlní současnou vládu.

Jiní by nebyli lepší

„Politici za covid nemohli, nikdo na světě na něj nebyl připravený, zabíjel všude. Vyčítat ho před volbami Babišovi je nefér,“ říká důchodkyně Ludmila, která se přišla podívat na nástěnku se smutečními oznámeními. Za nezvládnutou pandemii podle ní můžou nezodpovědní lidé, kteří  cestovali po světě a nákazu přivezli ze zahraničí. A také ti, co nenosili roušky a během pandemie se dál stýkali. „Mohou za to nezodpovědní lidé, ne politici,“ tvrdí Ludmila. Ona sama covid neměla, zemřela na něj ale její bývalá kolegyně a virus rozhodně v ničem nepodceňuje. Během ledna a února, kdy se ve městě nákaza šířila nejrychleji, Ludmila prý skoro nikam nechodila, nyní je očkovaná a věří, že další vlna už nepřijde.

Vláda podle ní v zimě situaci řešila, jak nejlépe mohla. „Ministr sem v únoru přijel a snažil se pomoci,“ říká seniorka. Jak přesně ministr zdravotnictví Jan Blatný Chebu pomohl, to však říci nedokáže. „Já politice nerozumím,“ říká. Převoz pacientů do Německa, kterému Blatný zabránil, by podle ní Chebu stejně nepomohl, protože pacienti by se v Německu nedomluvili s německy mluvícími lékaři. Na námitku, že v německých nemocnicích přece pracuje i český personál, odpověď nemá. „Je to politika, té já nerozumím,“ opakuje Ludmila. Koho bude v říjnu volit, to prozradit nechce, rozhodně ale prý žádnou z opozičních koalic. „Nelíbí se mi, že jen kritizují Babiše a nic jiného nedělají,“ říká seniorka. Současně přiznává, že současný premiér jí nevadí. „Líbí se mi, že se zajímá o seniory,“ říká.

Podobně mluví také učitelka Hana, tmavovlasá žena ve středním věku. „Babiš nám učitelům dvakrát přidal, ANO se také stará o důchodce,“ vyjmenovává důvody, proč je jí současný premiér sympatický. Haně na covid zemřela maminka a dva kolegové v práci a uznává, že vláda udělala chybu, když před Vánoci rozvolnila opatření a v únoru nepustila pacienty do Německa. Kdyby v čele vlády stál někdo jiný, situace by ale podle ní nebyla lepší. Hana sice tíhne k ANO, spíše ale bude volit SPD Tomia Okamury, jemuž dala hlas i v posledních volbách. Jak ale může dát hlas straně, která popírala závažnost pandemie, blokovala lockdowny a požadovala otevření škol i restaurací a za jejíž vlády by tedy byl počet obětí covidu ještě mnohem vyšší? „Je pravda, že SPD zpochybňovala pandemii, ale zase brání migraci, což je pro mě důležité téma. Nechci, aby se tu roztahovali muslimové se svými středověkými názory, jako se to děje v Německu,“ popisuje Hana svojí volební prioritu. SPD má prý v programu i další věci, které učitelka oceňuje, například osobní odpovědnost politiků za špatná rozhodnutí. Pandemie pro ní naopak není politické téma.

V Chebu jde ale potkat i lidi, kteří zpochybňují, že tu k nějaké tragédii vůbec došlo. „Žádná pandemie tu nebyla, tomu nevěřte, sanitky po městě jezdily stejně často jako dnes,“ tvrdí Pavel, muž s krátkým vojenským sestřihem a černými brýlemi na očích. Nepřesvědčí ho ani statistiky o počtech mrtvých z místního hřbitova, které se vymykají zdejším historickým průměrům. A nezabere ani připomínka, že nástěnka na náměstí byla v zimě plná smutečních oznámení. „Bylo jich tam stejně jako dneska, já jsem odsud, já přece vím, co se tu dělo a co ne,“ říká rozhodně muž, který se živí prací v Německu, především na stavbách a v továrnách. Pavel je přesvědčený, že celá pandemie je výsledkem spiknutí mocných tohoto světa, v jejichž čele stojí potomci židovského rodu Rotschildů. „Všichni politici jsou jejich nastrčenými loutkami,“ říká. Na dotaz, odkud tyto informace má, se Pavel jen tajemně usmívá. „Zjišťuji si informace odevšud, mám přátele po celé Evropě,“ říká krátkovlasý čtyřicátník.

K tomu, aby člověk zpochybňoval existenci a vážnost pandemie, ale ještě nemusí být hned fanoušek spikleneckých teorií. Například mladý zedník Václav sám covid měl, ztratil kvůli němu chuť a čich, jinak mu ale prý bylo dobře a chorobu proto nepovažuje za nijak riskantní – tedy alespoň pro zdravého člověka. „Bylo to celé přehnané médii, že tu ve vysokém počtu umírali lidé,“ říká. Sám zná několik lidí, kteří v lednu a únoru viru podlehli, podle něho ale nezemřeli na covid, ale s covidem. „Měli třeba zápal plic, takže nejde říci, že zemřeli na covid a bez něj by žili dál,“ tvrdí zedník. Václav ani Pavel k volbám nechodí, protože politikům nevěří. Ani jeden z nich se také nenechá očkovat.

Fatální následky

V Chebu samozřejmě žije i mnoho obyvatel, kteří vládní řešení pandemie považují za tragické selhání, je však otázka, zda jsou ve většině. Zároveň jde často o lidi, kteří už před covidem podporovali opoziční strany, takže poslední rok jejich politické přesvědčení nijak neovlivnil. To je také případ Petra, mladého provozovatele obchodu s pivem z malých pivovarů, kterému na covid zemřela maminka a i další příbuzní měli těžký průběh nemoci. „Vláda to nezvládla, rozvolňování před Vánoci nemělo přijít,“ říká vousatý dvacátník. To, co se v lednu a únoru dělo v Chebu, označuje za „masakr“. „Vylezli jste ven a cestou na nákup potkali pět sanitek. Parte na nástěnce na náměstí se střídaly denně. Lidi na to ale rychle zapomínají nebo mají zkreslenou paměť,“ říká Petr. V minulých volbách volil Piráty a svůj hlas jim dá i letos. Lidi, kteří volí ANO, prý žádné nezná, nedokáže tedy říci, zda pandemie jejich smýšlení ovlivnila.

Také speciální pedagožka Ivana bude také volit koalici Pirátů se STAN. „Neznám nikoho, kdo by přestal věřit Babišovi. Ale slyšela jsem o takových lidech. Já osobně mezi přáteli nemám nikoho, kdo ho volil,“ říká učitelka. A potvrzuje tím to, co sociologové zmiňují stále častěji  – že žijeme ve stále více uzavřených bublinách, které se navzájem neprotínají. Ivana pracuje ve speciální dílně pro hendikepované a během covidu v jejím okruhu zemřelo dvanáct lidí. „Měli jsme klienty, kteří k nám do dílen během korony přestali chodit a už se nikdy nevrátili. Bylo těžké se smířit s tím, že zmizeli z našich životů, aniž bychom se rozloučili. Cítila jsem nepříjemný pocit blízkosti smrti,“ popisuje zkušenost z letošní zimy.

20
Autor: Milan Jaroš

Druhým pocitem, který jí od zimy doprovází, je vztek na vládu, která podle ní projevila svoji nekompetentnost při ignorování varování odborníků a rozvolněním před Vánoci. A také aroganci, když odmítla pomoc z blízkého Německa a místo toho vozila pacienty často až na dalekou Moravu. „Němci nám sami pomoc nabízeli, ale ministr Blatný řekl, že my jako národ to zvládneme. Náměstek Černý otevřeně lhal, že kvůli německým pacientům je tu plná nemocnice. Padal na mě vztek a beznaděj z odmítání pomoci, z neschopnosti politiků manažersky řešit krizi a z jejich snahy řešit jen své ego a politickou kariéru,“ říká Ivana. Své politické smýšlení během pandemie ale prý nijak nezměnila. „Já byla už předtím vůči současné politické garnituře naladěná opozičně. Přišlo mi děsné, že člověk s tímhle morálním kreditem je premiér, ale nedošlo mi, jak fatální to může mít důsledky pro náš region i celou zemi, jakmile přijde skutečná krize“ říká.

Připomínat zimu

Málokdo měl o rozsahu krize v Chebu takový přehled jako jeho starosta Antonín Jalovec (za STAN). „Když slyším sirénu od sanitky, vzpomenu si na zimu, kdy tady houkaly pořád. Tehdy se mi pokaždé ježily vlasy hrůzou, co zase bude za průšvih. Neustále mi volali lidé, že jim umírá příbuzný a jestli bych mu zařídil místo v nemocnici, což jsem samozřejmě nedokázal. Zároveň byly překročené kapacity márnic, nestíhala ani krematoria a řešili jsme otázku, co s těmi mrtvými těly dělat,“ popisuje starosta.

Když člověk mluví s obyvateli v ulicích Chebu, často je slyšet argument, že starosta sám přispěl k šíření pandemie tím, že před Vánoci uspořádal na náměstí trhy, kde se lidé potkávali. Podle Jalovce ale trhy nebyly hlavním zdrojem nákazy. Skončily totiž 17. prosince a zlom v počtu nakažených v Chebu přišel až na Silvestra, což podle Jalovce znamená, že se lidé nenakazili při popíjení svařeného vína na náměstí, ale spíše později a někde jinde. „Navíc trhy umožňovala vláda rozvolněním opatření po celé republice,“ říká starosta.

Sám ze spoluúčasti na chebské tragédii viní vládu, která podle něho v nevhodnou dobu rozvolnila opatření a poté nejvíce zasaženému chebskému regionu v rozhodující chvíli nepomohla. „4. února sem přijel ministr Blatný, v nemocnici se zeptal, co potřebují a když mu řekli, že internisty, tak po více než týdnu místo slíbených tří lékařů dorazili dva. Zároveň stát zavřel hranice okresu, čímž ale náš problém nevyřešil, jen se snažil zastavit šíření nákazy do zbytku země. Oni nás v tom nechali, to je prostě fakt,“ popisuje Jalovec. Také starosta vyčítá vládě, že neumožnila převoz pacientů do Německa. „Byl jsem u toho, když náměstek ministra Vladimír Černý prohlásil, že kdybychom české pacienty převáželi do Německa, přiznali bychom tím vlastní selhání. Připadalo mi, že mluvím s aparátčíkem KSČ z doby před listopadem, který se snaží jakýkoli problém ututlat,“ vzpomíná Jalovec.

Podle starosty byla v zimě nevraživost místních obyvatel vůči centrální vládě velká, od té doby ale řada lidí na tragické události zapomněla. „Když se podíváte na volební preference, je to jasně vidět. Je úkolem opozičních stran, aby to lidem připomněli. Jestli tohle v tomto kraji nevyužijí, těžko mohou pomýšlet na vítězství,“ míní Jalovec. Nic takového se podle něho zatím neděje. „Pokud bude kampaň probíhat jako doteď, tedy že ANO určuje témata, tak to vítězství obhájí. Pokud ostatní strany nezaberou, těžko se mohou divit, že ANO vyhraje i tady. Téma epidemie je naprosto upozaděné. Místo toho se bavíme o nanucích,“ kroutí hlavou Jalovec.

Jedním z lidí, kteří chtějí před volbami události z uplynulé zimy místním hlasitě připomenout, je zdejší pedagožka a aktivistka Lucie Poláková. Během pandemie zařizovala terapii pro lidi s psychickými obtížemi, při návštěvě ministra Blatného pomáhala organizovat demonstraci požadující umožnění převozů pacientů do Německa, o Velikonocích s kolegy z komunitního spolku KOS nasprejovala na dlažbu chebského náměstí křížky za oběti pandemie. A nyní chystá další akce. „V okrese Cheb je 571 obětí Covidu. Ti mají pozůstalé a na ně to musí mít vliv. Na smrt blízkého člověka za devět měsíců přece nezapomenete. Tohle teď musí být na očích a budit emoce, protože ty u voleb rozhodují,“ říká Poláková v klubovně spolku KOS na chebském náměstí.

Jako příklad, jak pandemii připomínat, Poláková uvádí nedávný happening spolku Milion chvilek, který nasprejoval bílé kříže na náměstí v Průhonicích, kde měl mít premiér Babiš předvolební mítink a rozdávat zmrzlinu. „Tomu jsem zatleskala, takhle to musí opozice dělat,“ říká světlovlasá čtyřicátnice. Co se tedy s kolegy ze spolku chystá udělat? „Uvažujeme o plakátech, na kterých by byly křížky s počty mrtvých,“ říká. Nechce ale prý lidem doporučovat, koho mají volit. „Bylo by tam napsáno něco jako ‚Už jste zapomněli, jaké to tu bylo v zimě a na jaře? Vzpomeňte si, až půjdete k volbám‘,“ popisuje Poláková. Plakáty chce vyvěsit těsně před volbami za předpokladu, že zbudou nějaké volné plakátovací plochy. „A když ne, pořád tu ale máme výlohu našeho spolku na náměstí,“ uzavírá odhodlaně místní občanská organizátorka.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Horký

redaktor, fokus

horky

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte