Israel and Hamas cease fire across the Gaza Strip
Pásmo Gazy, květen 2021 • Autor: REUTERS

Jestli je v české politice na něco spolehnutí, tak je to postoj vůči Izraeli. Jeho podpora se táhne porevolučním vládnutím bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci. A platí to i v časech, kdy se kritika Izraele z opodstatněných důvodů stupňuje.

To se děje i teď, kdy nejznámější lidskoprávní organizace Amnesty International vydala obšírnou zprávu velmi ostře namířenou nejen proti chování, ale i pojetí Státu Izrael. V ní na 278 stranách obhajuje názor, že Izrael praktikuje proti Palestincům apartheid. Česká vláda stejně jako americká materiál odmítla a udělala dobře. Přesto by si čeští politici měli detaily pozorně přečíst a o některých pasážích popřemýšlet.

Reklama
Reklama

Nebránit v návratu

Nařčení z apartheidu, tedy systémového oddělení a utlačování jasně rozpoznatelné skupiny obyvatel, používají Palestinci už dlouho. Amnesty tento pohled převzala a rozpracovala jej do všech detailů včetně vzniku židovského státu, kde se prý nacházejí příčiny dnešního stavu.

AI si ale nekomplikuje práci širšími souvislostmi, což je nakonec hlavním problémem celého materiálu. Zpráva například kritizuje ideu Izraele jako národního státu Židů. Přitom ignoruje, že v čase, kdy Izrael vznikal, byl národní stát běžným konceptem - a Židé si jej vysnili proto, že měli dlouhou zkušenost s utlačováním, jež vyvrcholilo holocaustem, a na rozdíl od jiných vlastní národní stát neměli.

Jako systémový problém, na němž údajný apartheid stojí, je popisován i pozdější důsledek válek vyvolaných arabskými státy. Jde o masový útěk původních obyvatel z nově založeného Izraele v roce 1948, kdy Palestinci požadují právo na návrat. Podobně je líčena nová, pro židovský stát výhodnější  hranice mezi Izraelem a palestinskými územími vytvořená šestidenní válkou v roce 1967. Tu Palestinci považují za nepřijatelnou a požadují její návrat do podoby roku 1948. A do třetice jde o stavbu zdi a plotu kolem velké části Západního břehu, které měly - a to se daří - zabránit teroristickým útokům uvnitř Izraele. Zpráva tato opatření vnímá jako součást systematického oddělování palestinské populace a navrhuje jejich zrušení či nápravu.

Analýza AI dále uvádí řadu dílčích administrativních opatření, jako je složitý systém osobních průkazů, kdy jiné mají Palestinci žijící na území Izraele, jiné obyvatelé východního Jeruzaléma a jiné obyvatelé Západního břehu. Pro každé je přitom vymyšlen systém omezení pohybu a možností například shánět si v Izraeli práci. Především pro rezidenty Západního břehu byl přístup do Izraele v podstatě znemožněn zejména po druhé intifádě, která přinesla zásadní zhoršení bezpečnostní situace v Izraeli.

Kandidovat do Knesetu

Vlna kritiky izraelského “apartheidu” se v posledních dekádách stupňovala v souvislosti se stavbou židovských osad na Západním břehu. Kvůli bezpečnosti osadníků a omezení pohybu Palestinců směrem na území Izraele vznikl velmi složitý systém kontrolních stanovišť, jimiž musí Palestinci procházet a kde mohou být kdykoliv zadrženi. Dále vznikly bezpečné silnice, po nichž mohou jezdit jen osadníci, zatímco Palestinci mohou používat delší, mnohem méně kvalitní cesty.

Israel Continues Gaza Attacks Amid Escalating Violence
Raketový souboj mezi Izraelem a Hamásem • Autor: Getty Images

Se stavbou osad začalo docházet i k zabírání půdy kolem palestinských sídel, často takové, na které palestinské rodiny hospodařily mnoho generací. Začal také boj o zdroje pitné vody, které si pro sebe zabírají židovské osady a Palestinci mají jen omezenou možnost hájit se u soudu. Velkým problémem je zatlačování Palestinců do horších životních podmínek, kdy jim například nebývá povolena stavba nového domu či rozšíření starého i s cílem nedovolit rozšíření palestinských lokalit.

Kromě popisu zjevných křivd ovšem zpráva obviňuje Izrael ze zlomyslných úmyslů a plánu na udržení a institucionalizaci režimu systematických represí a nadvlády nad Palestinci. Přitom nezohledňuje, že Izrael má často sotva jinou možnost, pokud čelí lidem, kteří odmítají jeho právo na existenci.

Také proto vyvolala zpráva kritiku i mezi lidmi, kterým se nelíbí, jak se Stát Izrael k Palestincům chová. Emeritní profesor, bývalý děkan právnické fakulty Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a člen jeruzalémského Centra pro demokratické hodnoty a instituce Mordechaj Kremnitzer v detailním rozboru pro deník Haaretz zprávě AI vyčítá, že se snaží zahrnout všechny izraelské hříchy od vzniku židovského státu, aniž by se snažila rozlišit, zda jsou páchané na území Státu Izrael, nebo na okupovaných teritoriích.

To je přitom podstatné. Zpráva nedělá rozdíly mezi Araby žijícími na okupovaných územích a v Izraeli, kde disponují občanstvím a běžnými právy. Ti, jejichž rodiny se rozhodly po vzniku Izraele na území nového státu zůstat, nebo měli to štěstí, že se nestali obětí vyhánění, se dnes těší výrazně lepší životní úrovni a větší svobodě než Arabové kdekoliv jinde na Blízkém východě. Zároveň nejde nevidět, že v Izraeli a především na okupovaných územích dochází k diskriminaci jednotlivců. “To ovšem nelze považovat za apartheid,” píše Kremnitzer.

Kromě diskriminace vidíme, jak izraelští Arabové zasedají v parlamentu, v soudních tribunálech, dokonce chodí do armády, byť nemají povinnou vojenskou službu. Kombinaci dvou tváří Izraele jsme mohli pozorovat i kolem parlamentních voleb 2019. Skupina židovských politiků se snažila zabránit třem arabským uskupením kandidovat a podala stížnost k ústřední volební komisi.

V té argumentovali, že dotyčné arabské strany odmítají Izrael jako židovský stát, verbálně podporují palestinský terorismus a neměly by tedy kandidovat do Knesetu. Volební komise pak arabské kandidátky skutečně vyřadila, což vyvolalo kritiku z nedemokratických postupů. Nejvyšší soud ovšem později rozhodnutí volební komise zrušil a jedna z arabských stran, jichž se spor týkal, je dnes součástí vládní většiny.

Kremnitzer uvádí, že zpráva se svým pojetím odsoudit Izrael od samotného vzniku stává příliš snadným terčem kritiky. Přitom podle něj stojí za úvahu zabývat se tím, zda k čemusi jako systematickému útlaku nedochází na okupovaném Západním břehu. Právník také upozorňuje, že v minulosti se židovský stát obvinění z apartheidu na Západním břehu bránil poukazem na boj proti terorismu. To ale podle Kremnitzera ztrácí na věrohodnosti tím, jak poslední izraelské vlády odmítají jednat s Palestinci o míru.

Nepodepisovat bianco šek

Zprávu Amnesty je tedy třeba odmítnout hlavně proto, že její závěrečná doporučení, co změnit, by s velkou pravděpodobností vedla k likvidaci Izraele jako jediného demokratického právního státu na Blízkém východě. Nicméně na Západním břehu probíhá posledních víc než čtyřicet let v souvislosti s výstavbou židovských osad systematická marginalizace arabského obyvatelstva.

Česká vláda by se měla o tyto detaily zajímat a zohlednit je při formování své politiky vůči Izraeli. Podepisovat dnes izraelským vládám bianco šek politické podpory, ať se děje, co se děje, nemůže být v zájmu země, která si slíbila dohlížet na dodržování lidských práv a podporu vysokých demokratických standardů.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

vedoucí rubriky komentáře

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2423

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte