Svět se mění v džungli, ruský vliv v Česku roste a Babiš si připnul odznáček
K vládnímu konceptu vlastenectví a bezpečnostní politiky se přihlásit nedá. Ohrožuje české zájmy.
Lotyšsko dokončilo 280 kilometrů dlouhý obranný plot na hranici s Ruskem. Polsko se chystá zavést povinnost pro developery, aby u nových staveb vznikal i protiletecký kryt. John Simpson z BBC uvedl: „Reportoval jsem o 40 válkách, ale nikdy jsem nezažil rok jako rok 2025.“ Dánská premiérka Mette Frederiksen řekla: „Nyní by mělo být všem jasné – Rusko nepřestane, dokud k tomu nebude donuceno.“ To je jen pár zpráv, které na čtenáře zahraničních médií vyskočilo v rozmezí pár dní.
Český premiér Andrej Babiš oproti tomu slibuje menší podporu Ukrajiny a v novoročním projevu prohlásil: „Místo hledání cest k uklidnění slyšíme stále častěji řeči o tom, že válka je nevyhnutelná, že přijde za dva nebo tři roky. To není odpovědná politika. Politici nemají strašit válkou, jejich odpovědností je, aby války skončily.“ A jako doprovodný chorál od koaličních partnerů zní, že je třeba přestat podporovat „Zelenského juntu“ a že Rusko není „agresor“.
Jsou tu dvě vize. Jedna říká: Chceme mír, ale nenakrmíme agresora cizím územím, abychom mu nezvýšili apetit, a chystejme se na horší časy. Druhá vize tvrdí: Chceme mír, dejme „agresorovi“, co chce, protože už potřebujeme klid.

Když Andrej Babiš vyzývá k sjednocení společnosti a obnově vlastenectví, jeho činy vyvolávají přesný opak. Odmítá si připustit, že téma Ukrajiny není stejné jako jiná polemická témata. Míří k samotné podstatě bytí svobodných a demokraticky smýšlejících lidí. Verbální útoky na Ukrajinu jsou útoky na základní principy humanismu, vlastenectví a cti. S tím se nedá obchodovat a na základech z podlosti nelze stavět střechu pro sjednocenou společnost.
Zbývá vám 13 minut čtení, ve kterých se dozvíte:
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu










