Slabá reakce Západu k Vrběticím? Můžeme si za ni hlavně sami
 
EUROPEAN COUNCIL - VIDEOCONFERENCE SUMMIT
Ursula von der Leyen • Autor: Martin Bertrand / Hans Lucas via

Výbuch ve Vrběticích je zásadní domácí událostí a veřejnost i média už několik dní ničím jiným nežijí. Pohledem zvenčí však jedinečnost českého příběhu oslabuje a do popředí vystupuje celkový kontext. A ten jako bychom doma ztráceli ze zřetele, ač je docela dramatický.

Na hranicích Ukrajiny čeká údajně už 150 tisíc ruských vojáků, což je víc než v roce 2014 v době ruské invaze a následně anexe ukrajinského Krymu. Hlavní kritik Putinova režimu Alexej Navalnyj je ve vězeňské nemocnici, protože se u něj následkem protestní hladovky objevily vážné zdravotní komplikace. Policie v ruských ulicích masivně zatýká Navalného spolupracovníky.

Reklama
Reklama

Vrbětice do toho zapadají. Potvrzují Rusko jako nepřátelskou velmoc připravenou bez váhání poslat svoje muže zabíjet na území členských států západních organizací EU a NATO. Z celkového kontextu však zároveň nijak nevybočují - a kdybychom měli zmíněné události seřadit podle důležitosti, sedm let stará exploze v Česku skončí na posledním místě.

Proč? Protože to je událost minulá. Navalnému jde o život právě teď. Právě teď hrozí nová válka Ruska proti Ukrajině, kterou přitom Západ slíbil chránit a podporovat. Ve Vrběticích zemřeli dva evropští občané, ale byl to terorismus minulý, přikrytý mimo jiné pokusem jednotky GRU usmrtit před třemi lety dvojitého agenta Sergeje Skripala v britském Salisbury.

Bellingcat a Respekt: Za výbuchem ve Vrběticích je šest členů ruského komanda včetně jeho velitele

Do toho přichází české vyprávění vrbětického příběhu. Premiér Andrej Babiš ho zveřejňuje na ad hoc tiskové konferenci v sobotu večer, spojenci dostávají informace jen s krátkým předstihem a někteří až poté. Babiš připisuje explozi GRU a označuje ji za nepřijatelný útok Ruska proti České republice.

Na pondělní videokonferenci ministrů zahraničí EU -  prvním společném fóru, kde lze Západ o události informovat a žádat o podporu – však dočasný šéf české diplomacie Jan Hamáček neoznačuje výbuch ve Vrběticích za akt státního terorismu a nežádá o koordinované vyhoštění ruských zástupců z členských zemí EU coby jasný důkaz solidarity s Prahou. Říká přesně toto: „Dovolte mi využít této příležitosti a požádat vás o solidaritu, ať už formou prohlášení EU nebo národních prohlášení nebo možného vyhoštění ruských zpravodajců z evropské půdy.”

Ve stejný den večer bere i premiér svá slova o ruském útoku proti ČR zpět a říká, že šlo o útok na zboží bulharského obchodníka, který měl ve Vrběticích deponované zbraně (následně bere i tato svoje slova zpět a omlouvá se za ně). A hlava českého státu k naprosto zásadní události mlčí a oznamuje, že se vyjádří až za týden.

Police release images of two suspects in Salisbury attack
Agenti Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin zachycení na bezpečnostních kamerách v Británii • Autor: Mega Agency, Profimedia

Zevnitř, doma, mohou slova a chování řady domácích aktérů dávat smysl. Zvenčí nikoli. Výbuch skladu zbraní před sedmi lety aktem státního terorismu? Bulharské zboží, ruští zabijáci, český venkov? Co?

Navíc i Západ, ať už politici nebo média, pracuje se svým kontextem při pohledu na Česko. A ten je, že v čele země stojí jasně proruský prezident. Jediná hlava státu EU, která usilovala o účast na ruské vojenské přehlídce v Moskvě po anexi Krymu. Český premiér zase nedávno zablokoval solidární dávky vakcín proti covidu-19, následně EU obvinil ze sobectví a oznámil, že si země bude muset koupit ruský Sputnik V. Ministr Hamáček se na nákup ruské vakcíny chystal přímo do Moskvy. Známý je navíc i konflikt zájmů Andreje Babiše a jeho trestní stíhání kvůli dotačnímu podvodu v Čapím hnízdě.

Od počátku týdne volalo autorce těchto řádků několik zahraničních kolegů v Bruselu a všichni měli stejné otázky. „Fakt to udělali ruští agenti? Nebylo to jenom vyřizování účtů mezi gangy organizovaného zločinu? A pokud to byl teroristický útok, proč nic neříká váš prezident? A proč Babiš a nežádal o ad hoc summit EU a hromadné vyhošťování Rusů, jako to udělali Britové po Salisbury?”

Česká nesrozumitelnost se na půdě EU střetla s jasnou srozumitelností a naléhavostí ostatních ruských událostí - a Západ nereagoval s podporou tak rychle a tak jednoznačně, jak česká veřejnost očekávala. Proruským státům uvnitř EU navíc vyhovovala vlažná česká žádost o solidaritu a - z jejich pohledu - stále nejasný vrbětický příběh, protože je nenutily měnit kvůli Čechům politiku vůči Rusku. Hlavní unijní šéfové Charles Michel a Ursula von der Leyen mlčeli celý víkend a první podpora přišla až v pondělí od evropského šéfdiplomata Josepa Borrella.

Na věc by se však šlo dívat i opačně. Vzhledem k počátečnímu vládnímu váhání okolo Vrbětic a nesrozumitelnosti české politiky vůči Evropě obecně to vlastně dopadlo dobře. Česku se dostalo explicitní podpory od většiny ministrů zahraničí EU, lídři hlavních frakcí v europarlamentu se ve velmi silném prohlášení postavili za Česko a řekli, že útok na ČR byl útokem na všechny. Ve čtvrtek pak bude Vrbětice mimořádně řešit rada Severoatlantické aliance.

A zdá se, že ultimátem z úst nového ministra zahraničí Jakuba Kulhánka - který řekl, že země sníží počet lidí na ruské ambasádě v Praze na stejnou minimální úroveň, jaká zůstala po ruské odvetě na českém úřadě v Moskvě - se Rusku rozhodlo bránit i samo Česko.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Šafaříková

redaktorka, Fokus

safarikova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1144

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte