Nemůže se stát, že to bude dobrá vláda?

Jednání parlamentu o vyslovení důvěry vládě je podívaná, při které si může každý podle libosti pilovat svoje předsudky o politice a politicích. Že Andrej Babiš plácá nesmysly a lže? Samozřejmě. Stačí, aby na plénu sněmovny promluvil o střetu zájmů nebo dotacích pro Agrofert. Že opoziční politici neumějí vymyslet proti vládě nic konkrétnějšího než fráze o tom, jak táhne republiku na východ? Ano, to tam bylo. Že Piráti mají sklony k trapnosti? Jistě, ale jejich nápad chodit ve sněmovně pozadu jako alegorie vládního programového zpátečnictví si kdekdo zapamatuje.  

Letošní jednání o vyslovení důvěry nové vládě trvalo rekordních dvacet šest hodin rozložených do tří dnů a posluchače mohlo zarazit i to, jak mizivě málo povedeného humoru se v té záplavě slov našlo. Nepatří tam ani replika ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, že „Piráti si močí do vlastního mraveniště“, která v poslaneckých lavicích vyvolala smích.  

Během těch mnoha hodin bylo přitom nade vší pochybnost jasné, že vláda důvěru dostane. Celý ten čas byl spíš testem, jaké má nový parlament mentální nastavení. Tedy jaká míra osobní animozity panuje mezi koalicí a opozicí po vyhrocené předvolební kampani. A zda nová opozice naskočí do obstrukčního stylu, jaký uplatňovalo ANO a SPD v minulém období. Sklon k obstrukcím se ukáže až později, při schvalování skutečně problematických zákonů. Ovšem pokud jde o vztahy ve sněmovně, ty už se projevily zřetelně – a zdá se, že minimálně mezi nonkonformními Piráty a mistry konformismu z ANO přeskočily z běžné politické rivality do počínající nenávisti. 

Proč to říkal?