Má Mark Rutte dost optimismu pro nás všechny?

V Praze se koncem týdne konal bezpečnostní summit pořádaný londýnským think tankem International Institute for Strategic Studies. Ministři obrany, diplomati, bezpečnostní experti i vysoce postavení představitelé národních armád diskutovali o budoucnosti západního světa. Vážnost chvíle potvrdilo setkání světových diktátorů, kteří v Pekingu těsně před summitem demonstrovali ochotu ke spolupráci na posílení své moci a vlivu. Náladě nijak nepomohlo, že čínského setkání se účastnil i premiér členské země NATO Robert Fico.

Z otázek publika k hlavním řečníkům na pódiu o tom, kde členové NATO vezmou peníze na nové zbraně, proč stále Rusku dovolujeme vést hybridní válku, aniž by přišla rázná a jasná odpověď za celou Severoatlantickou alianci, nebo jak pevné nyní transatlantické vztahy jsou, byla chvílemi cítit úzkost a nejistota. Nikdo z přítomných nepochyboval o tom, že čelíme obrovským výzvám.

Jako blesk z čistého nebe proto působil hlavní projev Marka Rutteho. Šéf NATO přišel na pódium plný úsměvů a hned na úvod všem oznámil, že by své přátele nejraději objal. Zářil sebevědomým optimismem. „Máme všechno, co potřebujeme, aby naše svoboda uspěla. Zvládneme cokoli,“ prohlásil Rutte. Chválil amerického prezidenta Donalda Trumpa za to, že díky jeho ráznému prosazování amerických zájmů začala Evropa konečně brát svou účast na své vlastní obraně vážně, a navíc konečně otevřel dialog o míru na Ukrajině.

Nutné investice do obrany, které jsou pro někoho děsivým závodem ve zbrojení a pro jiného noční můrou škrtů v jiných kapitolách státního rozpočtu, vykreslil nejen jako nástroj na zachování míru, ale i jako skvělou ekonomickou příležitost, která rozproudí trh a sníží nezaměstnanost. Vážné a ustarané publikum i několikrát rozesmál, například když Putina přirovnal ke guvernérovi Texasu, aby zdůraznil, že Rusko není zase tak bohaté a mocné, jak myslíme.