Komise, kterou by nemělo zaslepit jméno Babiš

Celkem paradoxní je, že čerstvě zřízená poslanecká komise pro vyšetření úniků informací z policejeních spisů bude vyšetřovat něco, co by se měla z logiky věci dozvědět během hodiny. Možná by stačilo třicet minut. Jak říká předseda komise Martin Plíšek (TOP 09), komise chce především najít chyby v systému. Tedy zjistit, jaké jsou možnosti úniků informací a jak jim zamezit. Martin Plíšek i další členové komise jsou si zcela vědomi, že na to, aby zjistili konkrétné aktéry konkrétních úniků citlivých policejních dat prostě nemají ani čas, ani možnosti a ani schopnosti.

Dá se říct, že posledních pět let se ocitají důvěrné informace z policejních spisů v médiích až moc často. Vzhledem k tomu, že jde především o informace, které mají osobní charakter, nebo nezasazují informaci do kontextu, nebo dokonce se snaží uniklou informací někoho přímo nebo nepřímo denunciovat, je zřejmé, že nejde o veřejný zájem. Někdo pouští informace, často odposlechy, účelově a novináři a další osoby schopné psát řadu slov za sebou, je z mnoha pofiderních důvodů zveřejňují. Ambice, hloupost, záměr. Ani oni nemívají potřebu hájit veřejný zájem.

Teď k té půlhodině, která by měla komisi stačit. Vyšetřovaním úniku informací se léta zabývá Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), vnitřní odbory policie, i samotní státní zástupci. Existuje přehled podaných trestních oznámení na únik informací a není těžké dát dohromady informace GIBS, policie a žalobců, abychom zjistili, kolik informací za posledních pět let uniklo a jak se jejich únik podařilo nebo nepodařilo vyšetřit a z jakých důvodů. Dokonce je možné zjistit během té půhodiny ještě více.

Téměř neexistuje stoprocentně prokazatelný zločin.

I poučený laik pozná, že drtivá většina informací, možná tak devadesát procent, uniká z policejních spisů až poté, co je někomu sděleno obvinění. Takže do hry, kromě původních vyšetřujících detektivů a žalobců, vstupují jejich nadřízení a především sami obvinění a jejich obhájci. Následující číslo by měla GIBS nebo žalobci dodat poslaneckým komisařům na požádání - kolik informací uniklo až po oznámení obvinění? A pak je tu další věc. Policejní spis a dokumenty ze spisu, předané obhájcům jsou značené a v drobných detailech odlišné. Při vyšetřování se dá do jisté míry zjistit, ze kterého spisu a konkrétně jaká informace unikla. Alespoň rámcově.

Proč by měli obhájci pouštět informace, které prozrazují na jejich klienty, co provedli? Posledních pět let ukázalo, že čím více informací z konkrétních spisů uniklo, tím více se ve veřejných debatách - různé odborné a intelektuální úrovně - zrelativizovala a rozmazala váha zveřejněných důkazů. Totiž, téměř neexistuje stoprocentně prokazatelný zločin. Vždy je nějaká pochyba, vědí to soudci, žalobci, ale také obhájci, kteří hájí své klienty oprávněně všemi možnými způsoby. Relativizovat důkazy a vinu ještě předtím, než začne soudní jednání, je jeden z nejlepších. Jana Nagyová-Nečasová by o tom mohla vyprávět.

Komise vznikla vlastně z trochu pochybného důvodu. Aby vyšetřila jestli na anonymně pořízené a zřejmě účelově sestříhané nahrávce mluví zaměstnanec novin Andreje Babiše o informaci, která je možná součástí živého policejního spisu. Zapomeňme v tomto případě na Babiše, je to člověk, který bez skrupulí využije účelově cokoli a zřejmě by využil i policejní spis proti svému politickému odpůrci. Ale slyšíte, jak to skřípe? Poslanci se zabývají anonymní nahrávkou, jejíhož původce a celé znění neznají, jako skutečným argumentem pro vyšetření úniků z policejních spisů.

Takže ano, úniky informací se staly součástí dnešního politického souboje, veřejný zájem jde stranou. Andreji Babišovi je to úplně jedno, možná vůbec nechápe, co to je veřejný zájem. Jestli se ale poslanecká komise bude soustředit na to, co držel v ruce onen zaměstnanec Marek Přibil, když se bavil se svým majitelem Babišem a středobodem vyšetřování se stane šéf hnutí ANO a nikoli všechny skutečně účelové úniky informací, buďme si jistí, že Babiš vyhraje a komise o úniku informací nic nezjistí. Pokud ale poslanci zůstanou u zvědavosti a potřeby zachránit fungování práva a zdejšího systému spravedlnosti, může mít existence komise smysl.