Kmotrům z lásky. Nečas je prvním odsouzeným premiérem v historii Česka
Podle trestního příkazu křivě svědčil ve prospěch své tehdejší milenky Jany Nagyové
Kdo by to před dvaceti lety řekl, že Petr Nečas se stane prvním premiérem Česka, odsouzeným za trestný čin. Zatím nepravomocně, trestním příkazem, tedy způsobem, kdy soud rozhoduje bez přítomnosti veřejnosti, žaloby i obhajoby, protože jde o jednoduchý případ a důkazy jsou tak jasné, že se o nich – podle názoru soudce – nedá vést právní debata. Zatím nebylo zveřejněno, k jakému trestu byl odsouzen.
Petr Nečas patřil v devadesátých letech k politikům, kteří prosazovali vstup Česka do NATO, hájil otevřenost politiky, státní správy, veřejných zakázek. Byl tak trochu politickým „jedničkářem“ - čistý, rozumný, otevřený debatě. Byl v rozporu s předsedou ODS Václavem Klausem, který byl k severoatlantickému spojenectví vlažný. Nečas byl ale také loajální a hájil opoziční smlouvu. Dohodu o tom, že opoziční ODS bude jakýmsi tichým partnerem vládní ČSSD Miloše Zemana: nechá ji vládnout, jak se jí zachce. Za to dostala ODS výrazný podíl na rozhodování o nakládání se státními firmami jako ČEZ a další.
Když se stal Petr Nečas premiérem, zdálo se, že pan „čistý“ - nikdy předtím se nezapletl do žádného korupčního skandálu, což bylo v ODS i sociální demokracii docela umění - přinese očistu země od klientelismu a korupce. Jenže v tu dobu už byl zamilovaný do své asistentky Jany Nagyové, a to se mu stalo osudným. Hlavně skrze ni se jeho vláda začala zaplétat s „kmotry“ a zákulisními šíbry, kteří se snažili získat podíl na státních financích ne zcela čistým způsobem.
Přečtěte si více k tématu
Paní Nečasová to jistě ocenila
Nečase to stálo nakonec post premiéra, ODS ztrátu důvěry, zemi to přineslo nástup Andreje Babiše. Nečas ztratil vše, na čem stavěl své hodnoty, ale Janě Nagyové, dnes manželce, zůstal oddaný. Tak moc, že křivě svědčil v její prospěch v případě, kdy ještě jako jeho milenka zneužila tajnou službu na sledování nevinných lidí (včetně tehdejší manželky Petra Nečase). A svědčil velmi naivně.
Tvrdil, že úkoly – které zadávala protizákonně Vojenskému zpravodajství Jana Nagyová (a šéfové zpravodajství je nezákonně plnili) – dával tajné službě on sám jako premiér. Důkazy stály od počátku proti němu a už před pěti lety bylo jasné, že to nemůže jinak dopadnout. Premiér nemohl ze zákona zadat službě rozkazy ke sledování civilů bez vědomí ministra obrany i bez jasného zdůvodnění a nemohl by tolerovat, že se o zadání nevedl žádný spis – což zákon vyžaduje.
Rozsudek je nepravomocný, žaloba proti němu prodá jistě odpor a přijde soudní líčení. Je málo pravděpodobné, že dopadne jinak. Na konečný pravomocný verdikt si ještě nějakou dobu počkáme. Ale zatím to vypadá na jakousi tečku za jednou ne úplně výstavní érou jedné strany – docela příznačnou tečku, trestem za křivou přísahu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].