Ján Markoš: O kouzelnickém triku Andreje Babiše a způsobech, jak se vyrovnat se složitostí světa
Opozice vytrvale protestuje, ale chybí konkrétní úspěch, který by lidi přesvědčil, že jejich jednání má smysl. Proto je zřejmě nutné formu občanského odporu změnit, nejen organizovat další a další kola protestů
Andrej Babiš se stal českým premiérem. Aby k tomu mohlo dojít, musel vyřešit svůj střet zájmů. České zákony totiž zakazují, aby předseda vlády byl zároveň vlastníkem velké korporace. Babiš proto svůj koncern Agrofert slíbil převést do takzvaného slepého fondu, čímž se údajně vzdal přímé kontroly nad firmou. Po jeho smrti se však vlastnictví Agrofertu má vrátit do rukou jeho dětí.
Názory na Babišův slib se dramaticky různí. Novinář českého Deníku N Jan Tvrdoň ho označil za „nejlepší možné řešení“. Politický komentátor Petros Michopulos jej naopak nazval „největší pohádkou Andreje Babiše“ a tvrdí, že podmínky jakéhokoli slepého fondu lze nastavit tak, že Babiš zůstane reálným vlastníkem firmy. Ďábel přitom bude skryt v detailech, na stovkách stran nepřehledné (a neveřejné) dokumentace.
Návrh předsedy ANO však akceptoval prezident Petr Pavel. Jeho kancelář vydala prohlášení začínající větami: „Prezident republiky oceňuje srozumitelný způsob, jakým Andrej Babiš dostál dohodě a veřejně oznámil způsob řešení svého střetu zájmů. Prezident nemůže být arbitrem zvoleného řešení a nemá ani ústavní pravomoci, které by ho opravňovaly k přezkoumávání navrhovaného postupu.“


Tedy, prezident má za to, že splnil svou ústavní povinnost. Nad její rámec jednat nebude, i když si není jistý, jestli ho (a s ním celý národ) Andrej Babiš náhodou neopil rohlíkem.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu










