Falešná solidarita na falešném Západě?

Uprchlická krize odhalila leccos, a přitom zřejmě nejzajímavější je zjištění, jak daleko je Česko pořád mentálně vzdálené Západu.  I kultivovaní vzdělaní lidé (například jeden ústavní právník) nechápou, co je špatného na tom, když policie píše fixou uprchlíkům číslo na ruku.  Odkaz na holocaust si nepřipouštějí.

Vůbec poučení z minulosti jako bychom chápali úplně jinak.  Do povědomí Západu jsou zakódované vzpomínky na to, jak se právě na holocaustu podepsalo odmítání židovských uprchlíků v Americe nebo britské Palestině na začátku války.  Kdyby panovala vůči lidem ohroženým smrtí větší vstřícnost, mohlo přežít mnohem víc Židů. I proto se jakékoliv podobnosti či opakování mnozí lidé na Západu stále děsí.

Calais • Autor: Matěj StránskýEXODUS
Respekt připravil speciál o uprchlické krizi, v rámci něhož odemykáme reportáže, komentáře a další tematické texty jako náš příspěvek k lepší orientaci české společnosti.

V českém diskursu tahle zkušenost nehraje žádnou roli. Historická, emocemi podepřená paměť je tu minimální - a ani čistě racionálně srovnávání s holocaustem nepřipouštíme.  Jak bychom také mohli, když odmítáme aplikovat i vlastní, velmi bohaté uprchlické zkušenosti na nynější krizi.

Češi se tedy neděsí démonů minulosti, řeší spíš démony budoucnosti. Prezident i exprezident varují před „falešnou solidaritou“, která hrozí rozvrátit to, čeho jsme dosáhli.  Problém je, že zatímco démoni minulosti, kteří samozřejmě také cílí na budoucnost, jsou dobře popsáni, budoucí hrozby se mohou skrývat za zcela nečekanými rohy.

Od pojmu falešná solidarita, s níž operují autoři klausovské petice proti uprchlíkům, je blizoučko k sousloví falešný Západ. A jsme tam, odkud jsme se i s pomocí Václava Klause před pětadvaceti lety snažili vyškrábat.

Speciál k tématu uprchlíků a vztahu Čechůk imigrantům najdete v novém Respektu 37/2015, který vychází v pondělí 7. září.