Čím starší Česko, tím vyšší důchody?

Mimořádné navýšení důchodů příští rok je už takřka jistou věcí. Senát, který představoval poslední překážku, nakonec nechal přilepšování projít beze změn i bez velkých debat. Ve středu večer senátoři po krátké rozpravě většinou 55 z 65 hlasů rozhodli, že se novelou vůbec nebudou zabývat.

Finančně nákladný zákon tedy i přes výhrady opozice nebude před volbami putovat zpět do sněmovny. Posuzovat ho bude už jen prezident, u kterého lze čekat, že vládě i penzistům rád vyjde vstříc.

Norma obsahuje dvě hlavní úpravy. Za prvé garantuje hojně diskutovaný bonus ve výši 300 korun nad rámec povinné valorizace. Ta by podle posledních výpočtů ministerstva práce měla činit v průměru kolem 500 korun – na ty už senioři měli nárok tak jako tak kvůli růstu cen a mezd. Celkem by tak penze měly od ledna v průměru stoupnout o 800 korun na 16280 korun.

Druhou novinkou je bonus 500 korun za každé vychované dítě pro jednoho z rodičů. Tento přídavek bude podle paragrafů, propuštěných k prezidentovi, platit od roku 2023 a v dalších letech se bude valorizovat jako součást penzí. Hlavním smyslem je dorovnat penze matkám za to, že na mateřské přišly o roky produktivní kariéry a kvůli tomu jim v dnešních penzijních tabulkách vychází menší penze než lidem, kteří celý život pracovali. Návrh přinesli do sněmovny poslanci ČSSD a KDU-ČSL inspirovaní debatou v rámci donedávna fungující Komise pro spravedlivé důchody, příspěvek pro matky ale vytrhli jako izolovaný bod z širšího balíku opatření.

Návrh, že k novým paragrafům se v Senátu už nepovede debata, našel paradoxně podporu jak u stoupenců i odpůrců návrhu. Před třemi týdny ve sněmovně tyto tábory byly rozděleny tak, že pro hlasovali poslanci ANO, ČSSD, komunisté, lidovci a SPD, s argumentem, že jde o potřebný krok směrem k narovnání zdejších nízkých penzí a nespravedlností vůči ženám. Proti byl zbytek opozice s tím, že jde jen o cynické kupování hlasů před volbami ze státních peněz, kterých je už tak po pandemii nedostatek.

Statistiky dávají za pravdu spíš druhému táboru. Česko se v důchodech – podobně jako v mnoha jiných věcech – jeví jako průměrná země. Člověk s průměrnou čistou mzdou tu z ní dostane v penzi 60 procent, což je jen těsně pod úrovní unijního standardu a nad průměrem OECD. Zákonná valorizace o 500 korun měla zajistit, že by ke zhoršení nedošlo ani příští rok. Je třeba uznat to, že průměry jsou zrádné – jak v Senátu argumentovala ministryně Jana Maláčová, 672 tisíc seniorů a seniorek bere důchod pod 14 tisíc korun. Nikdo by jejímu táboru nevyčítal, že chce nuznou situaci starších spoluobčanů vylepšit, pokud by ale zároveň přišel s důvěryhodným plánem, kde jinde by ve společné kase šlo potřebné peníze ušetřit anebo jak je do ní vybrat. Případně rovnou s celou penzijní reformou, nic z toho se ale neděje.

Opoziční senátoři ale už během dne otevřeně přiznávali, že není šance, aby se jim blokování vyšších důchodů před volbami jakkoli vyplatilo, a že tím pádem dávají svoje výhrady k ledu. „Projednávat tento zákon měsíc před volbami je věcně objektivně velmi těžké. Sněmovna vyjádřila vůli, měla by za něj nést odpovědnost,“ uvedl Václav Láska z klubu SEN 21 jako zdůvodnění, proč navrhl (úspěšně) hlasování o tom, aby se bod vůbec neprojednával. „Ten boj totiž nemůžeme vyhrát,“ doplnil ho šéf senátorů ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra v odpovědi na otázku, zda by podepsal hodnocení, že opozice už nechce téma otevírat a dávat tím stranám ANO a ČSSD střelivo, aby z tohoto tématu mohly dál v kampani těžit a vykreslovat své oponenty jako nelidy. Podobně popsal taktiku své strany pirátský senátor Lukáš Wagenknecht.

Jinými slovy – Česko se už naplno ocitá v obávané spirále, jejíž nástup byl vzhledem k demografii dlouho předvídán. Čím dál početnější řady seniorů jsou v politickém provozu čím dál důležitější voličskou skupinou, které nikdo nechce ze strachu o volební výsledek nic upřít. A to i přesto, že dlouhodobě taková politika nemůže skončit jinak než kolapsem státních financí.

Starobní důchod nyní v Česku pobírá 2,4 milionu lidí a peníze pro ně představují dlouhodobě hlavní položku ve státní pokladně. V příštím roce půjde podle první verze státního rozpočtu na důchody 565 miliard (ve skutečnosti bude částka nejspíš o něco vyšší kvůli stoupající inflaci), což je 30 procent všech plánovaných výdajů. Aby šlo všechnu útratu zaplatit, stát si bude muset 390 miliard korun půjčit. Dluh samozřejmě nejde jen na penze a šlo by jistě argumentovat tím, že ve vládních výdajích lze najít plno méně potřebných položek. Ty ale nikdo nehledá, přístup ke státní pokladně je poslední roky přesně opačný. Čím dál větší utrácení se týká i kolonky důchody, která šla v minulých letech vzhůru nad rámec zákonných parametrů už víckrát a nyní znovu. Příští rok po započtení třísetkorunového bonusu bude v důchodové kolonce potřeba navíc 30 miliard místo původně plánovaných dvaceti. V dalším roce, po započtení pětistovek za děti, bude nutné přihodit dalších 20 miliard.

Dříve nemyslitelná čísla jsou zároveň svou velikostí natolik abstraktní, že je většina voličů přestala vnímat jako problém. Výsledkem bude, jak plyne i z vládních materiálů, že český státní dluh se mezi roky 2019 a 2023 zdvojnásobí. A i když důvodů pro to je víc (snížení daní, covidové kompenzace, vyšší platy učitelů, vyšší rodičovská), důchody jsou pořád jedním z těch hlavních. To vše v situaci, kdy populace stárne, důchodců přibývá a státní účty přestávají kvůli tomu při pohledu do budoucna vycházet, i kdyby už k žádnému přilepšování nad rámec zákonných valorizací nedocházelo. Podle letošní prognózy Národní rozpočtové rady – nezávislého odborného orgánu, fungujícího v praxi jako kritická, ale bezmocná instituce zodpovědná za dohled nad vládní rozpočtovou politikou – spějí zdejší veřejné finance během pěti až deseti let do neudržitelného stavu. Dlouhodobě pak nynější politika nepřipadá v úvahu už vůbec, protože kdyby měli všichni lidé, kteří jsou dnes dospělí, jít do penze aspoň za takových podmínek, jako dnešní senioři, státní dluh by během příštích padesáti let vystoupal na trojnásobek HDP, což v případě malé ekonomiky, jako je Česko, není proveditelné.

Ministryně Maláčová koncem července obhajovala nadstandardní valorizaci ve sněmovně mimo jiné slovy, že „na důchodcích šetřit nemůžeme“. Jak má ale tato politika vydržet do dalších let, to zůstává hádankou, na kterou nikdo z dnešních údajných ochránců seniorského voličstva neodpovídá.