Vláda chce atom, ale neříká, kdo ho zaplatí

Jakým směrem se vydá v příštích pětadvaceti letech česká energetická politika? Odpovědět na to má dokument s komplikovaným názvem Aktualizace státní energetické koncepce (ASEK), který po téměř roce a půl svého vládnutí v pondělí schválil kabinet. Kdo by čekal něco překvapivého a zajímavého, bude ovšem zklamaný. Nic moc nového fakticky nepřináší. Dokument stejně jako v minulých letech sází na jádro a spíš než „nová“ politika je to jakási analýza současného stavu s pokusem odhadovat či naznačovat, jak by se to asi mohlo až do roku 2040 vyvíjet.

Vše je popsáno v celkem šesti scénářích možného vývoje, přičemž varianta popsaná jako optimalizovaný scénář dochází k závěru, že hlavním zdrojem pro výrobu elektřiny bude do budoucna atom. Doplněný plynem, obnovitelnými zdroji a uhlím. Otázka tedy je, v čem slovo „aktualizace“ v názvu koncepce vlastně spočívá, protože tak to má tady energetika rozdané dávno. Jen s tím posunem, že doposud dominuje výrobě elektřiny uhlí - přežívají dosluhující elektrárny vybudované v 60. a 70. letech minulého století. Zásoby této suroviny ale v Česku docházejí, a proto se s nimi výhledově nedá počítat.

Tedy je zde velké ložisko hnědého uhlí, které je za nynějšími tzv. územními limity, tedy nelze ho zatím těžit. A ačkoliv ASEK s ním zjevně nepočítá, vláda přesto v dalším dokumentu nechává spočítat, zda se tyto limity těžby mají prolomit a jestli se uhlí vyplatí těžit, či ne. Co si tedy z toho všeho vybrat?

Nejspíš to, že jediné, co vláda určitě ví a chce, je to, že polostátní energetická firma ČEZ má začít znovu připravovat tendr na výstavbu dvou nových atomových bloků. To je totiž v ASEK řečeno jednoznačně.

Je to přitom paradox. Zhruba před rokem ČEZ už jeden rozběhnutý tendr po třech letech příprav - kdy už měl vybrané dva finalisty, ruský Rosatom a americký Westinghouse - zrušil. S odůvodněním, že nemá od vlády příslib, že nějakým způsobem podpoří elektřinu z nového zdroje, která bude podle všech propočtů kvůli vysokým investičním nákladům dražší, než je hladina nynějších i budoucích tržních cen. Například stanovením určité garantované výkupní ceny z nového jádra, tedy něco podobného, jako je to u obnovitelných zdrojů. Jinak by totiž tato investice nedávala ekonomický smysl.

Kdo by tedy čekal, že vláda v ASEK vyřešila dilema, zda a jak tedy jádro finančně podpoří, když ho tak chce, je ovšem opět na omylu. Rozhodnutí jen ve svém optimalizovaném scénáři odložila na rok 2025. Jinými slovy kabinet řekl: ČEZ má okamžitě začít připravovat nový tendr na dva nové bloky, ale kdo a jak to zaplatí, to se řekne až za deset let. Opravdu zajímavá vládní politika.

Co je také podstatné, vláda toho v koncepci příliš nového neřekla ani o obnovitelných zdrojích. Počítá například s tím, že stávající solární elektrárny za 20 let skončí a že se s novou podporou zelených zdrojů zatím nepočítá. Za prvé přitom není jasné, co se stane, až vláda zjistí, že solární elektrárny můžou fungovat dál i po oněch 20 letech. Nebo když se v příštích deseti letech definitivně vyřeší nejvíc bolavé místo zelené energie, a to je nespolehlivost výroby závislé na povětrnostních podmínkách.

To řešení se jmenuje skladování elektřiny - a jak v USA, tak i v Evropě se ve výzkumu a výrobě baterií objevuje v poslední době čím dál větší pokrok. Stále větší prostor si tak získává tzv. decentrální energetika, tedy že si lidé či firmy dokážou část energií vyrobit z obnovitelných zdrojů sami, čímž klesá význam a potřeba velkých centrálních zdrojů, například atomového typu.

Ostatně paradox české cesty můžeme kolem sebe vidět už nyní. Zatímco my pořád řešíme, kdy se má spustit nový tendr na Temelín a zda mají být oba bloky v Temelíně, nebo ještě lépe jeden v Dukovanech a druhý v Temelíně, v okolních zemích jako Německo či Polsko se diskuze posunula i jiným směrem.

Například Polsko schválilo novu legislativu, která umožňuje státu od letoška vyhlašovat aukce na výši dotací pro obnovitelné zdroje. Princip je takový, že se vyhlásí výše dotace cen například pro novou větrnou elektrárnu a zájemci, kteří chtějí větrník stavět a vyrábět elektřinu výhodněji, v aukci dávají své nabídky (soutěží se od nejvyšší ceny směrem dolů). Neboli ceny zelené elektřiny se díky aukcím více přiblíží k tržním cenám, zároveň zůstává zachovaná podpora a tím i zájem investorů. V neposlední řadě má tak stát pod kontrolou, kolik dotací bude muset do budoucna na obnovitelné zdroje vydat a kolik se jich takové větší míře postaví.

Zatímco u nás jsme tedy jakoukoliv další podporu obnovitelným zdrojům zastavili a patláme se v nekonečných debatách, jak má ČEZ vypsat tendr na nové jádro, ten samý ČEZ plánuje, že se v Polsku přihlásí hned do první připravované aukce na dotaci větrníků, které tam chce stavět. Vypsána má být ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Nezbývá než doufat, že až přijde nová vláda nebo snad nový ministr průmyslu, bude mít ambici si udělat svoji aktualizaci ASEK - a posune debatu skutečně vizionářským směrem.