Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Jeden den v životě

Evropská unie na vlastní kůži

článekEYP2

Je šest ráno. Začíná dnešní den. Anebo ne? Technicky začal už půlnocí. Pracujeme totiž bez přestávky už od včerejšího rána, můj odpočinek dnes trval přesně dvacet minut. A to jsem ještě jeden ze šťastlivců, kteří si vůbec nějaký spánek dopřáli. Teď už mi ale do uší zní pípání budíku, v hlavě mi tepe řezavá bolest a já vím, že těch dvacet minut bylo k ničemu.

Proč proboha spala jenom dvacet minut? Určitě byla do rána někde v klubu, opila se a teď má pořádnou kocovinu, se kterou musí do školy. Jako většina dnešních mladých lidí. To si pomyslí asi spousta z vás. Tak to ale nebylo. V Evropském parlamentu mládeže sice, pravda, máme moc rádi party, ale náš nedostatek spánku bývá spíš pracovního rázu. Jako člen EPM brzy poznáte fenomén bezesných nocí a hořkost litrů vypité rozpustné kávy, do které často ani nedostanete mléko.

Reklama
Reklama

Teď právě začíná poslední den našeho třídenního zasedání. Den věnovaný General Assembly. Představte si plénum Evropského parlamentu. A pokud to vám nic neříká, tak Poslanecké sněmovny. Závěr zasedání EPM je tedy zaměřen na diskuzi o rezolucích, tedy na souhrn řešení daného problému, které vytvořily jednotlivé komise. V případě, že tento pojem neznáte, vyhledejte si stránky Evropského parlamentu, kde je těchto záhadných dokumentů více než dostatek. A rezoluce je právě ten důvod, proč jsem dnes spala tak žalostně krátkou dobu. Jako Chairperson, neboli vedoucí komise, jsem spolu s ostatními strávila celou noc sestavováním její výsledné podoby. Naše komise řeší společnou evropskou obranu. Tedy něco pro Unii klíčového vzhledem k tomu, že Spojené státy pomalu zavírají ochranný deštník, který nad Evropou dlouhou dobu držely.

SEDE (Committee on Security and Defence, tedy moje komise) je na dnešek připravena obhájit názory a řešení, se kterými přichází. Tedy alespoň doufám. Přesto jsem tak nervózní, že na snídani, kterou skoro nestíhám, do sebe dokážu vmáčknout jenom malinký kousek koláče. Při jeho zapíjení pak ucítím tu známou hořkou pachuť špatné kávy. No co, aspoň ta mě snad udrží na nohou až do večera. Pak už nasedáme do autobusů a odjíždíme do zasedací místnosti na Jihočeské univerzitě. Setkávám se se svými delegáty z komise a sděluji jim poslední rady.

Začínáme. Obhajoba každé rezoluce má několik částí. Zahajuje ji Defence Speech (což vždycky bývala moje parketa), při níž komise obhajují předložená východiska z problému. Dále Attack Speech, která má za cíl upozornit na zápory rezoluce a na ni poté reaguje komise danou rezoluci navrhující. Poté následuje Open Debate, během níž má každý delegát možnost vyslovit připomínky k nabízeným řešením. Tato část mi osobně vždycky připadala podobná interpelacím ve Sněmovně. Účastníci debaty vznesou několik návrhů na zkvalitnění rezoluce a na ty poté znovu odpovídá navrhující komise. Na závěr přichází delegát s proslovem shrnujícím přínosy navržených východisek. Uf. A jedno kolečko projevů je za námi. Ve stejném duchu probíhá celý den. Já se dostávám do pracovního módu a přestat nesmím. Kdybych jen na chviličku zvolnila, začala by mi těžknout víčka. Stejně se, jak vidím, cítí většina. Někteří bohužel nevydrželi pracovat tak usilovně, jako se to povedlo mně, a padají jim hlavy na hrudníky v oblecích či pěkných šatech. Noc byla přece jenom dlouhá. Proto se všichni proléváme další kávou.

Náš poslední den končí velmi zdárně. Začíná závěrečný ceremoniál. Hraje jak česká, tak i evropská hymna. Potom už slyšíme znít píseň Imagine od Beatles. Ta je pro nás v Evropském parlamentu mládeže také něčím jako hymnou. Zdůrazňuje mír, který prosazujeme, i přátelství a pospolitost. Všichni zpívají a spousta z nás i brečí, víme totiž, že končí něco neobvyklého. Něco spojeného s náročnou prací, ale i týmem báječných lidí. Je čas se rozloučit.

Je to pravda, hrajeme si na Evropský parlament. Někomu se to může zdát zbytečné, nebo dokonce směšné, ale já v tom vidím důležitou součást svého vzdělání. Musíme pochopit, jak Evropská unie funguje a jak je členství v ní klíčové. Jen tak můžeme zabránit vzrůstajícímu euroskepticismu a mohou se z nás stát praví evropští občané.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte