Léta něco tvrdíte. Jste přesvědčeni o své pravdě. Jste prezidentem jedné malé středoevropské země. A nikdo kromě obdivovatelů doma a hrstky fanoušků za oceánem vás vlastně skoro neposlouchá. Potřebujete opravdu plný ranec vnitřní síly, abyste si stáli za svým bez ohledu na to, co se kolem vás děje.
Český prezident znova a znova při každé příležitosti, podobně jako Don Quijot, sedlá svou Rocinantu zlehčování globálního oteplování a bojuje s větrnými mlýny světové zabedněnosti. Vybledlá, prošedivělá postava na obzoru se vydává do světa klamu a přináší zabedněncům světlo racionality a tvrdě vyargumentované pravdy. Don Quijot četl historické romány a nevšiml si, že středověk skončil. Náš prezident čte Hayeka, ekonomického teoretika a jiné renomované autority, ale nevšiml si, že nám tady na Zemi začíná být opravdu horko.
Jeho čerstvý výkon na půdě OSN zajímal právě a jen Čechy doma. Každý prezident by měl mít své silné téma. Václav Klaus si vybral nesmyslnost globálního oteplování – myslel, že je to opravdu sporná kauza. Jenže už dávno není. Je to jen smutný fakt. A bojovat proti smutku tím, že budeme říkat, že neexistuje, že je to jen zdání, je opravdu tragické. Nejde o to, že by prezident poškozoval jméno této země nebo něco podobného. Ze 150 řečníků, kteří se svým příspěvkem předstoupili, se sice zahraniční novináři smáli jen naší hlavě státu, ale ve světových médiích nestál nikomu pořádně za zmínku. A není divu. Proč se taky zmiňovat o něčem, co je směšné a bláznivé.
Možná, že jednou prezident Klaus nalezne svého Cervantese a dočká se toho, že někdo ocení jeho paličatost a mimozitu. Je to totiž opravdu románový příběh o tom, že nepřevlékáte kabát, ani když se globálně oteplí.
Popravdě, je potřeba smeknout před Klausovým celistvým donquijotstvím klobouk. Protože kdo z nás by měl sílu na to, stát na půdě OSN a radit vtipně světu, že si pomůže, když vypne klimatizaci?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
