Špatná znamení ministra Julínka

Tomáš Julínek je odvážný muž. Málokterý z politiků si dovoluje myslet přes jedno volební období. Současný ministr zdravotnictví má ale reformu svého resortu rozplánovanou daleko za rok 2011, kdy už bude dávno po dalších parlamentních volbách.

A co je důležitější: reforma u Julínka není jen krycí termín pro pár kosmetických změn, které mají ve skutečnosti za cíl uchovat vše při starém. Zdravotnictví se viditelně mění už teď. Pacienti to pocítí na svých peněženkách, lékaři na pracovní době (kterou jim chce ministr prodloužit) a manažeři nemocnic si lámou hlavy, jak své ústavy podle ministerských plánů slučovat.

Právě na aktuálním slučování nemocnic se ale v ostrém světle ukazují odvrácené stránky Julínkova reformního snažení. Když šéfové dotčených zdravotnických ústavů vyjádřili nad ministerskými plány svoje pochybnosti, místo vysvětlování přišla ze strany ministerstva ke slovu síla – a začaly padat hlavy. Takový osud potkal někdejšího ředitele brněnské Úrazové nemocnice Miloše Janečka, který protestoval proti způsobu slučování jeho pracoviště s brněnskou fakultní nemocnicí. Poté přišel na řadu mnohem slavnější šéf Hematologického ústavu Pavel Klener, jehož odchod Češi prožívali opravdu vášnivě. A ředitel pražského Endokrinologického ústavu (ten se má podle plánů sloučit s Thomayerovou nemocnicí) se už dopředu v médiích nechal slyšet, že jestli s ním nebudou ministerští úředníci diskutovat, půjde proti nim stejně tvrdě jako odvolaný Klener.

Na obhajobu ministerstva je třeba říct, že každé zasahování do chodu nemocnic vyvolává vášně v široké veřejnosti. A lékaři už si osvojili metody, jak tyhle vášně využít ve svůj prospěch. Na druhou stranu, ministerští úředníci dodnes neukázali jedinou analýzu, která by vysvětlovala, proč zrovna ve zmiňovaných případech nejsou vášně na místě. Obecné deklarace, že slučování přinese ekonomické úspory a vytvoří v nemocnicích podmínky pro špičkovou vědu, přesvědčí tak možná skalní Julínkovy fanoušky. Šéfům dotčených nemocnic by se ale slušelo předložit důkladnější argumenty.

Jak už bylo řečeno, místo argumentů volí zatím Tomáš Julínek odvolávání rebelů. Nepřímo tak dává najevo, že jeho reforma není zdaleka tak promyšlená, jak se její protagonisté tváří. A to rozhodně není dobré znamení.