Řidič tramvaje není vinen

Nestává se příliš často, aby v člověku narostl silný soucit s viníkem dopravní nehody. Navíc takové nehody, kde umírali lidé. Čtyřiadvacetiletý řidič ostravské tramvaje Petr Hroch si soucit zaslouží a možná i zproštění viny.

Řidič Hroch se nejdříve prostřednictvím rodičů (když kvůli zraněním nemohl mluvit) neustále omlouval. Následně promluvil sám: „Pozůstalým rozhodně soustrast a ostatním všem strašnou omluvu za svoji fatální chybu, kterou jsem udělal, kdyby to šlo vrátit nebo vyměnit svůj život za jejich, tak bych to udělal. Chci se s těmito rodinami setkat, dokud alespoň náznakem mi neodpustí, tak si nedopustím já celý život.“

Je to až nečeský přístup k vlastní odpovědnosti. A je paradoxní, že je to v případě, kdy odpovědnost tohoto řidiče je až druhořadá.

Už desítky let vědí ostravští radní, dopravní podnik, dispečeři i policisté, že místo, kde došlo k nehodě je velmi nebezpečné. Tramvaje tu jedou v obou směrech pouze na jedné koleji. Jak je možné, že to tak dlouho bylo tolerováno? Jak je možné, že někdo nezařídil semafory, které se dnes stavějí k kdejakému výkopu na silnici?

Petr Hroch by neměl jít do vězení. Je už dostatečně potrestán - vlastně vzhledem k svému věku a vnitřní cti je potrestán ještě víc, než si zaslouží. Naprosto jednoznačně by ale někdo měl jít do vězení z vedení města. Ten, kdo odpovídá za dopravu, už by si měl chystat oblečení, ručníky a knížky do cely. To oni, ne řidič, mohli srážce zabránit. Bohužel se to nestane, protože v Česku se o odpovědnosti politiků a úředníků čte jen v čítánkách.