Padla kosa na roaming

V časech, kdy informační služby obvykle výrazně zlevňují, zůstávalo telefonování z ciziny nepochopitelně drahé. Žádný mobilní operátor nedokázal srozumitelně vysvětlit proč. A tak jim to Evropská unie tento týden zatrhla.

V globalizované ekonomice to byla skutečně nerozluštitelná hádanka. Zavolám-li si mobilem z Rozvadova do Prahy, zaplatím pár korun. Vytočím-li pražské číslo o pár kilometrů dál, bude mě hovor stát několik desítek korun. Přitom stále zůstávám v téže síti nadnárodního evropského operátora, jemuž náklady na spojení nijak zásadně nevzrostou.

Ceny za roaming, podle některých odhadů až pětkrát vyšší než skutečné náklady, se zkrátka daly vysvětlit jediným způsobem: spojení s cizinou se stalo prostředkem, jak zákazníka oškubat. Málokdo potřebuje telefonovat z ciziny tak často, aby podle tohoto kritéria vybíral operátora, takže silná konkurence jako by neměla na ceny za roaming vliv.

Ledy se hnuly, až když se loni do věci vložila evropská komisařka pro informační technologie a začala prosazovat regulaci. Sice se jí nedávalo moc šancí na úspěch, ale trh se pod tlakem trochu rozhoupal sám. Operátoři začali zlevňovat, vymýšlet speciální zvýhodněné tarify, a ceny poklesly o čtvrtinu.

Ale regulace je nakonec stejně doběhla. Podle rozhodnutí členských států EU musí operátoři napříště zákazníkům umožnit volání z ciziny v maximální ceně 49 eurocentů, tedy asi čtrnáct korun za minutu. Předpis ještě čeká na schválení Evropským parlamentem a národními institucemi, ale pokud se nic nezadrhne, na konci léta už by měly regulované ceny platit.

Zákazníci mobilních operátorů asi nebudou mít důvod proti zlevnění nijak protestovat, předpis je ovšem zajímavý i pro teoretiky integrace. Dotýká se totiž maloobchodních cen, což je území, kam Brusel prsty dosud moc nestrkal. Euroskeptici je tedy můžou vnímat jako další důkaz plíživé rozpínavosti Unie. Ti druzí v něm naopak uvidí příjemné potvrzení toho, že EU se dokáže vcelku svižně vypořádat s evidentním šlendriánem.