Nevymahatelné ticho

Na pražskou magistrálu jsem se z oken bytu v ulici 5. května díval přes dvacet let a občas mě napadalo, proč jsme my nájemníci takové ovce, že v tom hluku, smradu a špíně dobrovolně žijeme. Proč se neobrátíme na soud, nevyklopíme na dálnici míchačku betonu nebo alespoň nevyhazujeme odpadky z oken, aby o tom napsala Večerní Praha.

Na organizování občanského odporu nezbýval čas ani energie, o to příjemnější překvapení pak bylo se po letech dočíst, že obyvatelé magistrály se dali dohromady a zažalovali magistrát za to, že nedokáže v ulici zjednat zákonem garantované ticho. Předevčírem soud žalobu odmítl. S podivuhodným vysvětlením – míra hluku v ulici sice odporuje normám, ale nedá se s tím nic dělat.

Osobní úvod měl předznamenat, že autor těchto řádek nebude sice úplně objektivní, zato ví, o čem mluví. Bydlet u hlučné silnice není žádná tragédie, ale permanentní obtíž ano. Člověk si nemůže otevřít okno, v noci se tu špatně spí (dokud si nezvyknete), na sklech věčně černá mazlavá špína. Zvláště s dětmi žádná sláva. Zjištění, že magistrála na Pankráci ve dne i v noci porušuje hygienické normy o deset decibelů proto starousedlíky celkem logicky dovedlo k požadavku, aby magistrát zajistil nápravu.

Jenže jednání vázla, úředníci tvrdili, že snížit hluk nedokážou, a tak došlo na žalobu. Obvodní soud v ní dal za pravdu městu – nemá prý žádné možnosti, jak hluku okamžitě zabránit. Úlevu lidé od magistrály pocítí, až se Praze podaří dokončit městský okruh a auta nebudou muset jezdit přes centrum.

Větu „až bude okruh“ opakují pražští radní dokola, kdykoli mají řešit nějaký dopravní problém. Bezpečné cyklostezky? Zpoplatnění vjezdu do centra? Zúžení magistrály? Až bude okruh. Pro jeho trasu ovšem navrhuje Praha po léta natolik sporná řešení, že je ekologičtí aktivisté brzdí – není zdaleka jasné, zda nové silnice naopak nenasají do města větší provoz.

Je zajímavé, že soud, který by měl hájit zdraví občanů, argumentaci magistrátu zcela nekomplikovaně papouškuje. Kdo dvacet let koukal, jak na magistrále houstne provoz, ví, že obvyklý pasažér jedoucí ráno od Brna do centra sedí v autě sám a má pražskou značku. Čili žádný kamion na trase Brno–Plzeň, ale pohodlný třicátník z Jižního Města, kterému se nechce do práce metrem.

Objet město jistě potřebujeme, ale odradit Pražany od zbytečných přesunů uvnitř metropole, je stejně důležitý úkol, který se dá řešit už teď. Zpoplatněním vjezdu na Nuselský most, snížením povolené rychlosti, podporou příměstské železnice, zatraktivněním MHD, budováním cyklostezek. Nic z toho úřad Pavla Béma za úkol nedostal.

Pražský soud tak vynesl skutečně zajímavý precedentní rozsudek: zákony nemusíte dodržovat, dokonce se o to ani nemusíte snažit, pokud dokážete dostatečně přesvědčivě tvrdit, že to nejde. Logickým krokem by teď bylo protihlukové paragrafy zrušit. I když vlastně ne… Ideálně se přece osvědčily jako prostředek, jak z města vyštípat nepohodlný rockový klub.