0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Glosa15. 2. 20102 minuty

Na Hannibala mi nesahejte

  • Autor: Respekt
Hannibal Kadhafi • Autor: Respekt
Hannibal Kadhafi • Autor: Respekt

Na sklonku roku 2007 vítali vůdce libyjské revoluce plukovníka Muammara Khadafiho v Paříži s velkou pompou. Byla to oficiální návštěva se vším, co k takové akci patří. Pocty republikánské gardy, cesta na pařížskou radnici v královském kočáru, pobyt ve Versailles. Francouzská vláda za toto nadbíhání diktátorovi, podporujícího dlouhá léta terorismus namířený proti Západu a Izraeli, tehdy sklidila kritiku od svých evropských partnerů, domácí opozice i nevládních organizací sledujících nedodržování základních lidských práv v Libyi. Prezident Nicolas Sarkozy se však ohradil s tím, že libyjský režim se mění a otvírá světu tak jako jeho letitý vůdce.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Dva roky od Sarkozyho slov by se proto avízovaná změna měla zákonitě ještě víc prohloubit, odrazit v reálném životě. Jak to ve skutečnosti s touto zemí vypadá, ukázala včerejší zpráva, podle níž Libye uzavřela své hranice všem obyvatelům Schengenského prostoru. Jednoduše přestala vydávat víza skoro celé EU. Co tak strašného Unie Libyi provedla? Švýcarsko, které sice členem EU není, ale k Schengenské smlouvě přistoupilo, vystavilo listinu 188 nežádoucích Libyjců v zemi helvetského kříže. Na čelném místě stojí jméno plukovníka Khadafiho s celou rodinou.

Důvod? Aféra Hannibal. Což je jméno diktátorova syna, který by měl švýcarským vyšetřovatelům přijet vysvětlit, proč při posledním pobytu pod Alpami v roce 2008 ve své rezidenci fyzicky trýznil tamní služebnictvo. Dokud tak neučiní, nesmí do Švýcarska ani otec plukovník, který po synkově obvinění nechal z Libye vyhostit různé švýcarské obchodní a finanční společnosti.

Celá aféra zkrátka jasně ukazuje nemožnost proměny diktátora v demokrata i neměnné status quo současného libyjského režimu. Potrestá-li vládnoucí politik za osobní problémy svého syna celý kontinent, jenž s tím nemá nic společného, dokazuje nejen jeho pokročilý stupeň šílenství, ale i přetrvávající možnost, dělat si ve své zemi, co se mu zalíbí. Ostatně francouzský prezident to určitě věděl. Republikánská garda, Versailles a královský kočár představovaly jen licoměrné lichotky, jak otevřít libyjské trhy francouzským firmám.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].