Mstitel Mečiar

Slovensko má mnoho politických zvláštností a také jednu raritu – zřejmě nejdéle sloužícího předsedu parlamentní strany ve střední Evropě, opravdového politického dinosaura. Je jím Vladimír Mečiar, jehož jméno dobře znají i čeští pamětníci devadesátých let. O víkendu si nechal od delegátů sjezdu HZDS prodloužit funkci na další, blíže neurčený počet roků.

Sjezdy této strany bývají zajímavé spíše jako studie lidských povah než jako politický fenomén. Periodicky se opakují vzpoury menších skupin lidí, kteří v nějaké fázi svého politického života sesbírají zbytky sebeúcty a postaví se Mečiarovi na odpor. A končí poraženi.

Tentokrát to byl Vladimír Veteška, žoviální místopředseda parlamentu a také strany. Ale než mohlo dojít k souboji, Veteška ulehl do nemocnice a lékaři poměrně dramatickým hlasem říkají, že jeho život sice není přímo ohrožen, nicméně má prý nález na mozku a musí být operován. Vetešku tedy zastoupil na sjezdu jeho přítel Tibor Mikuš coby Mečiarův vyzývatel. Samozřejmě nepochodil a jak sám připouští, musí počítat s Mečiarovou pomstou. Veteška přišel zatím jen o funkci místopředsedy strany.

Není zcela jasné, jak se vůbec ještě po tolika letech neustálých čistek najdou v HZDS lidé, kteří se znovu postaví Mečiarovi na odpor. Je to až přírodní úkaz a poučka, že totalitní princip vlády jednoho muže nikdy nezaručí zcela absolutní poslušnost ve straně. Vzpoura byla pro Mečiara tak nepříjemná, že musel sáhnout k různým pojistkám. Jeho vyzývatel Mikuš dostal na projev tři minuty, zatímco Mečiar mluvil hodinu. A volba předsedy byla veřejná. Dá se mluvit téměř o zázraku, že v takové situaci z 240 delegátu „jen“ 217 hlasovalo pro Mečiara. Zbylých 23 si podepsalo ortel politické smrti.

V slovenských dějinách existuje jen jeden úspěšný vzbouřenec proti Mečiarovi. Je jím dnešní prezident Ivan Gašparovič, kdysi věrný Mečiarův pobočník, který v druhém kole prezidentských voleb v roce 2004 porazil právě Mečiara. Z Mečiarovy povahy, kterou Slováci za těch 17 let, co s ním musí žít, znají jak své boty, vyplývá jediné: nebude mít klid, dokud Gašparoviče nesmete z jeho funkce a dokud se sám nestane prezidentem. Volba prezidenta je na Slovensku už za dva roky.