Je to jedna z těch věcí, kterou si člověk uvědomí, když žije nějakou dobu mimo svůj civilizační rádius. Kytky. Řezané květiny v zasedačkách politiků, na úřadech, umělé napodobeniny v čekárnách u lékaře a zapíchnuté do pidiváz na dečkách v barech. Zdejší květinové výzdoby si nelze nevšimnout a platí, že čím dál na východ, tím nabývá na mohutnosti, zatímco obrácením směrem se uskromňuje.
Bývalý britský premiér Tony Blair, například, neměl na svém pracovním stole žádnou bylinu a stejnou zkušenost si člověk odnesl z kanceláří nizozemského a švédského předsedy vlády. Naopak Češi, Slováci nebo Poláci zdobí o sto šest. Jako včera: tisková konference ČSSD a fotografie z ní zobrazují Jiřího Paroubka v závoji stvolů okrasné trávy. Den předtím ODS a pata mluvícího pultíku obležená roztodivnými květy.
Nic to ovšem není v porovnání s hlavním tiskovým sálem v Lublani, když měli Slovinci předsednictví EU. Na vyvýšený stolek, za který chodili mluvit různí ministři, se nevešel žádný mikrofon, protože devadesát procent prostoru zabírala variace na reliéf Triglavu z lilií a chryzantém. (Slovinská vláda byla později nucena květiny odstranit, protože s nimi nešlo pořídit žádnou normální fotografii tehdejšího šéfa unie, nehledě na rychlý bolehlav přítomných z tak intenzivní vůně.)
Kde se vzala tahle tradice zdobit až přezdobit, a to i na místech, kdy je to zbytečné, ne-li kontraproduktivní – a také nesmyslně drahé? Souvisí květino-borectví s romantickou slovanskou duší, která má ráda hojnost i patos a velkolepý pugét sem patří, nebo jde spíš o pozůstatek komunistické minulosti, kdy při každé výborovce musel stát před předsedou alespoň karafiát, aby bylo soudružské prostředí náležitě „pěkné“ a „ukázněné“?
Těžko říct. Zřejmě to chce hlubší socio-historickou sondu. Než k ní dojde, musíme i nadále počítat s pohledem na naše volené zástupce přes divy flóry a v hospodách vracet vratké vázy se zaprášenou hadrovou růží doprostřed dečky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
