Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Glosa

Konec syndikátu v Čechách

Bylo by přehnané tvrdit, že se rozběhla debata o tom, jestli novináři potřebují nějaký spolek, který je sdružuje, nebo ne.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Bylo by přehnané tvrdit, že se rozběhla debata o tom, jestli novináři potřebují nějaký spolek, který je sdružuje, nebo ne. Přesto se vylouplo aspoň trochu slov, která se tématu dotkla. Je zajímavé, že reakce vyvolala jediná věta v mém komentáři, která zněla: „Zdejší funkcionáře syndikátu novinářů nebere žádný profesionál vážně.“ Jen to dokazuje, že otázka postavení zdejších médií vůbec není dořešena. I když nejste žurnalistou, měla by vás tahle debata zajímat, protože média ovlivňují veřejný prostor.

Reakce funkcionářů syndikátu na drobnou kritiku dokazují, že se z místa nepohneme ještě dlouho. Jde o uražené řeči (místopředseda syndikátu Punčochář: „Jako správný a nade vše povznesený komentátor-intelektuál se neváhal otřít ani o Syndikát novinářů“) a naprosté nepochopení situace. Pan Punčochář v další své reakci na článek v Respektu, kde novináři vysvětlovali, proč syndikát neberou vážně, píše:„Je smutné, pokud renomovaní novináři nepovažují Syndikát novinářů za potřebnou instituci. Hlavní příčinou je zřejmě skutečnost, na kterou opakovaně upozorňuje publicista Miloš Čermák: alespoň v Praze prakticky neexistuje nezaměstnaný žurnalista. A dobře placení čeští komentátoři dosud nepociťují solidaritu s výrazně podhodnocenými žurnalisty v regionech, o stovkách novinářů na volné noze nemluvě. Těm všem syndikát v rámci svých možností nabízí právní a daňové poradenství, aby alespoň částečně narovnával výrazně asymetrický vztah mezi novináři a jejich zaměstnavateli.“

To stojí za menší rozbor. Předně: ne všichni novináři považují syndikát za nepotřebnou instituci. Podle mého názoru je dokonce klíčová. Problém mám se současným syndikátem, který slouží více méně jen jako šance pro studenty dostat kartičku novináře a hned s ní běžet do muzea, kde bude mít zadarmo vstup.

Ano, je pravda, že novinářů je nedostatek, takže v Praze jsou média vděčná za kdekoho. Ovšem věta „dobře placení čeští komentátoři dosud nepociťují solidaritu s výrazně podhodnocenými žurnalisty v regionech“ je jak z letáku KSČ. Možná by ji vystřihl i Miloš Jakeš, který mluvil o Zagorové jako o hodné holce, ale ona bere miliony. S regionálními novináři je třeba držet solidaritu především v tom ohledu, že mají mnohem komplikovanější práci, protože se pohybují v prostředí, kde se všichni znají a jsou tedy více ohrožení.

Problém syndikátních funkcionářů je, že doufají, že je novináři začnou sami od sebe brát a zajímat se o jejich činnost. To je ale nesmyslná představa. Pan Punčochář píše, že syndikát uspořádal konferenci o médiích a volbách. Blahopřeji. Ale rozhodně není moje chyba, že o tom jako novinář nevím. Nebýt článků Karla Hvížďaly, zdálo by se, že v této zemi nikoho média nezajímají. Jde odvážně proti proudu a toho je třeba si velmi vážit.

Ale aby nezůstalo jen u kritiky, jak si představuji syndikát, kterého bych chtěl být členem?

  1. Ve vedení by měli být zkušení novináři. Aby tu byla záruka, že vědí o čem mluví a byla tu kredibilita.
  2. Protože je narušena důvěra v syndikát, přál bych si, aby funkcionáři kontaktovali redakce a jednotlivé novináře s přehledem o činnosti a s dotazy, co zlepšovat.
  3. Aby vytvořili síť, kterou budou sami aktualizovat, kde by byl přehled o všech soudních přích, které se vedou proti novinářům. Už jen počet kauz by byl překvapivý a hodně vypovídající.
  4. Měly by se pravidelně konat různé konference a diskuse o médiích. Třeba etická komise má zajímavé složení, ale v životě jsem nezaregistroval nějaký výrok. Když se kouknu na internet, mohu něco najít, ale podle mě by bylo lepší přímé informování a jednou za čas udělat pro média shrnutí, kde jsou problémy.
  5. Členy by měli být skuteční novináři a ne studenti. Značně to devalvuje postavení syndikátu.
  6. Syndikát by měl disponovat různými studiemi o práci a postavení médií a to i v zahraničí. Tady by se dali angažovat i akademici, i když analyzování médií je v této zemi snad ještě před začátkem. Jen pro zajímavost, když se redaktoři různých médií snažili zjistit, jaký je vlastně rozdíl mezi bulvárními a seriózními novinami a jak jsme na tom v Česku, nikdo nebyl takové analýzy schopen.
  7. Měl by se nebát jasných slov do vlastních řad. Příklad: Je správné, že novinář, který před volbami 2002 sepsal smyšlený pamflet proti jedné političce a uveřejnil ho pod pseudonymem v pornografickém časopise, dál píše o politice a dokonce má svůj koutek na obrazovce veřejnoprávní televize? Kde mimochodem opět mluví o tom, že manželka Z. Škromacha dosáhla se svým mužem vrcholu na zádech?

Co je ještě možné a co už ne? Nejde o zákazy či příkazy, ale o diskusi. Tu média potřebují naprosto zásadně. Jsou ve velmi špatném stavu a není tu platforma, kde o tom debatovat. Přitom v každé redakci je řada velmi schopných lidí, kteří by se možná takové debaty zúčastnili. Syndikát by se měl pokusit je získat a ne je odhánět, že si chtějí jen užívat vlastních peněz. Novináři nepotřebují syndikát, který má funkcionáře, jenž používá skoro horší slovník vůči žurnalistům, než samotní politici.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].