Hudlerovy paradoxy

Dobrá zpráva je, že se tím dříve nedostupný útočník z Detroitu ihned dostal mezi potenciální hlavní tahouny české hokejové reprezentace, kam se kvůli kolidování termínů zápasů hráči z NHL jen tak nedostanou. Špatné ovšem je, že řádné peníze nevyváží fakt, že tenhle mladík to mohl v NHL časem dotáhnout mezi její největší hvězdy: nikdo totiž nepochybuje o tom, že svým přestupem si Hudler hlavně pořádně zjednodušil život, když v ruské Kontinentální lize nebude mít zdaleka takovou konkurenci jako v zámoří.

A víkend celou věc ještě víc zkomplikoval. Hudlerovi teď hrozí, že si na žádné mezinárodní akci nezahraje. Do Dynama Moskva totiž přestoupil tak nějak na zapřenou: když se nemohl s Detroitem domluvit na nové smlouvě (pochopitelně šlo o výši gáže), odletěl do Moskvy a kývl na vyšší nabídku – zhruba deset milionů dolarů za dva roky. Jenže jeho dosavadní klub se ho nehodlá jen tak lehce vzdát a celou věc chce dát k mezinárodní arbitráži. A než se spor vyřeší, nebude si smět Hudler v reprezentaci do puku ani ťuknout.

Zdánlivě drobný problém jednoho hráče s představami o hodnotě vlastního platu ukazuje na mnohem obecnější potíž s mnohem vyššími hodnotami. Hudler je dalším důkazem toho, že ve vrcholovém sportu přestávají platit všechny ideály. Ve fotbalu jsme si na to zvykli už dávno, je pravidlem, že si fotbalista při rozhodování mezi sportovní kariérou plnou drilu a snadno vydělanými penězi v nějakém druhořadém zahraničním klubu raději vybere druhou možnost. V hokeji ale přece jen dosud platila zásada, že NHL je ta nejvyšší meta, proti níž jsou všechna pozlátka zanedbatelná. Hudler tuhle sympatickou tradici nyní porušil a jako jeden z největších talentů našeho hokeje za poslední léta nejspíš zahodil svou šanci dotáhnout to v zámoří tam, kam jeho předchůdci Holík,Jágr nebo Hašek.

Nejsmutnější přitom je, že u Hudlera se nad tím domácí i zahraniční média ještě pozastavují. U příští české hokejové naděje (zrodí-li se vůbec nějaká) už to budou zřejmě brát jako normální.