Důležité je teď před volbami v zemi zachovat klid, prohlásil premiér Jan Fischer před poslanci. Proto prý jeho vláda ustoupila tlaku odborářů a navrhla změnu zákona o DPH, díky kterému měla původně zmizet daňová výhoda režijních jízdenek či zlevněného závodního stravování a ubytování pro železničáře.
Je to s podivem – vláda, která se snaží už několik měsíců přesvědčit veřejnost i poslance, že musí kvůli ekonomické krizi seškrtat státní rozpočet na minimum, najednou mluví o prioritě zachování klidu. Klid k čemu? Z jaké potřeby plyne a proč je třeba ho zachovat? Znovu se tu vyjevuje premiérova předpostrašenost – jeho vláda se nemusí bát o volební preference, má výhodu, že může přijímat nepříjemná rozhodnutí, která vzbudí nevoli voličů, a přece se chová jako houf bojácných králíků a krok za krokem slevuje z vytčených zásad. Čeho se Fischer bojí? A proč k ústupku železničářů mlčí jindy důrazný ministr financí Eduard Janota?
Otázkou také je, co si Jan Fischer pod slovem klid vlastně představuje. Má jím být předložení energetické koncepce, která má povolit prolomení uhelných limitů v severních Čechách a výstavbu jezů na Labi? To není klid, ale ticho a rezignace před bouří, která s sebou může přinést jen marasmus.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
