Filmový ráj to na pohled

Tuzemští filmaři měli na Silvestra dobrý důvod, aby si spokojeně připili šampaňským. Do kin se letos chystá 32 nových českých filmů. Poloviční nárůst očekávaných premiér oproti loňskému roku stojí za zaznamenání. Jásat pouze nad kvantitou je samozřejmě bláhové. Ale minimálně nové projekty Bohdana Slámy,Vladimíra Michálka,Michaely Pavlátové nebo Petra Zelenky provázejí už měsíce netrpělivá očekávání.

Rekordní produkci určitě podpořila předloňská stomilionová jednorázová dotace, kterou státní kinematografický fond rozdělil mezi desítky projektů v různém stadiu rozpracovanosti. Jenže výše grantů tvoří většinou jen nepatrnou část nákladů na výrobu snímku. A do distribuce se dostane i řada filmů, které na žádnou podporu ze strany státu nedosáhnou.

Expanzi totiž podporuje fakt, že čeští diváci chodí na tuzemské filmy jako málokde ve světě. Statistiky říkají, že v Evropě jsou pilnějšími návštěvníky domácích snímků pouze Francouzi. Tamní filmaři se přitom mohou spolehnout na nepoměrně štědřejší systém financování kinematografie zahrnující i kvótní systém nasazování filmů do kin, který zvýhodňuje domácí snímky před hollywoodskou tvorbou.

Jistě, dá se argumentovat, že například masová obliba jednoduchých lidových komedií Zdeňka Trošky vypovídá spíše o pokleslosti vkusu českých diváků. Nebo že u takové poloviny domácích snímků z loňského roku by se asi většina kritiků jízlivě shodla, že by nikomu nechyběly, kdyby nevznikly. Za zamyšlení jistě stojí, že až na několik čestných výjimek jsou české filmy mimo hledáček dramaturgů velkých světových festivalů.

Ale zpráva o tom, kolik snímků se u nás točí, je vlastně sama o sobě pozitivní. Ve velké míře zde dostávají například prostor i nezavedení tvůrci. Loni se dostalo do kin osm debutů, na letošním seznamu očekávaných premiér napočítáme čtyři. Přesně tolik celovečerních filmů vzniklo v roce 2007 na Slovensku. Už jen ve srovnání se situací u východních sousedů vypadá česká nadprodukce jako malý zázrak.