0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Glosa28. 4. 20072 minuty

Energetická soběstačnost jinak

Energetická soběstačnost je v kurzu, závislost na Rusku je nebezpečná. Tak zní zaklínadlo českých politiků posledních měsíců. Spoléhat se na lokální zdroje neznamená mluvit jen o protežování ČEZ nebo uhlobaronů. Za pozornost stojí i docela nenápadná řešení, třeba auta na rostlinný olej.

Energetická soběstačnost je v kurzu, závislost na Rusku je nebezpečná. Tak zní zaklínadlo českých politiků posledních měsíců. Ostatně nejen českých, všude v EU a taky Americe, kterou pro změnu traumatizuje závislost na arabské ropě. Na rozdíl od Američanů sice nestrkáme peníze do kapes našich nepřátel (alespoň zatím), téma energetické nezávislosti je ale tématem budoucnosti.

Ovšem i jinak než energetičtí bossové v Česku obvykle tvrdí. Spoléhat se na lokální zdroje neznamená mluvit jen o protežování ČEZ nebo uhlobaronů. Za pozornost stojí i docela nenápadná řešení, třeba auta na rostlinný olej.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Věc se má takto: běžný dieselový motor je možné předělat tak, aby auto mohlo bez problémů jezdit na olej vylisovaný dejme tomu z řepky. Nutná je drobná úprava, která s cenou za práci vyjde něco mezi dvaceti a třiceti tisíci korunami. (Podrobněji v pondělním tištěném Respektu.)

Spotřeba je pak podle lidí z oboru stejná jako v případě nafty, cena za olej nižší, takže se investice dříve či později (podle počtu ujetých kilometrů) vrátí. A také pocit z šetrného chování je zaručený.

Problém tedy není technický ani finanční. Řepka se pěstuje v celém Česku, k vylisování oleje je potřeba jednoduchý lis, který se vejde do jedné garáže. K uskladnění oleje stačí obyčejný umělohmotný sud. Žádné rafinerie, žádné chemičky jako u nafty nebo bionafty, žádné potíže s bezpečnostními předpisy.

Problém je, že nefunguje to základní – distribuce. Všechen rostlinný olej skupují firmy typu Setuza, které jej používají k vlastní výrobě (v poslední době stále víc i zmíněné bionafty). Aut na olej je minimum, takže se nesnaží ani majitelé běžných pump, u nichž by měl v ideálním případě z jednoho ze stojanů rostlinný olej téci.

Vizionářům energetické soběstačnosti tedy zatím nezbývá nic jiného než postupovat po své lince: buď naložit do auta barel a zkusit objíždět zemědělce (to ale nefunguje, protože farmáři nemají lisy), anebo prostě zajet k hypermarketu koupit několik kartonů lahví oleje a trpělivě na parkovišti doplnit nádrž.

Není to tedy jednoduché, stejně je ale otázkou času, kdy budou všichni na tyhle pionýrské časy se smíchem vzpomínat.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].