Další celebrita principála Bobka

Všechny námitky shrnula už před pěti lety reality show s výmluvným názvem „Odhalení“, v jejímž rámci Bobek ještě v barvách Českého rozhlasu spolupracoval na on-line filmování výběhu goril. Akce měla úspěch, ale zároveň „odhalila“ principálskou duši, která se zvířaty dodnes navzdory změnám v jejich vnímání pracuje především jako s objekty lidské zábavy.

Dívat se zarputile dozadu samozřejmě nemá smysl. Mirolav Bobek má v čele zahrady, jejíž zdi v sezóně praskají pod náporem nadšených návštěvníků, šanci hodně věcí proměnit. Kritici poměrů by rádi viděli zahrady jako místa, která směřují od problematického vystavování exotických zvířat (a obchodu s nimi) směrem k důrazu na populaci, která je v daném kraji doma. Jejich oponenti namítají, že bez exotických zvířat nemá smysl do zoo chodit a ohánějí se faktem, že podmínky pro zvířata se v posledních letech citelně zlepšily (což je v případě Prahy možné podepsat).

Na závěry je brzy, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že Miroslav Bobek po prvních týdnech v zahradě zůstává pevně na pozicích principála. Při fotografování pro rozhovor (nejčerstvěji v pondělních HN) chce být zvěčněn se želvou Eberhardem, která se stala jeho „oblíbencem“ a slibuje čtenářům, že hodlá učinit z jednotlivých zvířat větší „celebrity“ a dostane jejich profily na Facebook. Zůstává i obliba kamer, které by měly divákům po gorilím porodu ukázat líhnutí varanů. „To lidé běžně nevidí,“ říká Bobek.

Proč by to měli ale vidět zrovna v pražské ZOO? A stejná námitka platí třeba pro slony, které chtěl Bobkův předchůdce Fejk dokonce redukovat, protože, jsou příliš drazí. Bobek touží naopak „minimálně další dva“ koupit, protože pražská zahrada už eliminovala nosorožce. „Nosorožce oželíme, ale nemít nosorožce ani slona? To nejde,“ poodhaluje své plány Bobek.

Proč by to nešlo? A proč by nešlo využít stamilionovou roční injekci od města mimo jiné i na to, aby vedení ZOO vysvětlilo případným zklamaným fanouškům, že místo nákupu slonů (jeden stojí 3 miliony) a jejich cesty z Asie do Prahy je klidně možné dostat do zahrady místní zvířata a poskytnout jim mnohem snesitelnější prostor pro život?

Nikde není psáno, že úbytek exotických zvířat znamená automaticky propad návštěvnosti. Praha v tomto směru láme rekordy a loni její branou prošlo 1,3 milionu lidí. Ale i zahrada, která se vedle odcházející exotiky profiluje jako místo, pomalu směřující k luxusnějším podmínkám pro vzácná zvířata z blízkého okolí, by mohla klidně slavit úspěch. Možná by dokonce přitáhla ke své bráně i nové platící náštěvníky, kteří ji dnes obloukem míjejí. Dělají to právě proto, že ani při nejlepší vůli – a dokonce ani kvůli svým žadonícím dětem – nemají chuť sledovat exoty, zavřené v klecích na kraji malého středoevropského města.