Boj o Mašíny

Radek a Josef Mašínové mají zřejmě dobrý odhad situace, když nechtějí přijet do Česka. Žádné ovace by je tady nečekaly. I vzrušená debata kolem udělení medaile oběma bratrům z rukou premiéra Mirka Topolánka při jeho návštěvě v Americe ukazuje, že odpůrci Mašínů evidentně převládají nad jejich zastánci. Jinak řečeno - pro víc lidí jsou vrazi než hrdinové.

Při poslechu celé té debaty je třeba uvést na pravou míru jeden omyl, který diskutující opakují. Mašíni nezabíjeli lidi při svém útěku do emigrace. Po vzoru svého otce, hrdiny odboje proti nacistům, se rozhodli začátkem 50. let bojovat proti totalitě, tentokrát komunistické. Bylo to hodně naivní, v jejich podání ale vážně míněné. V Česku provedli několik akcí, brzy ale zjistili, že nemají šanci na úspěch. Proto se rozhodli utéct do Západního Berlína, přidat se k americké armádě, s ní pak přijet zpět a bojovat. Mysleli totiž, že ozbrojený střet svobodného světa s komunismem je nevyhnutelný. Opět naivně, o to ale nejde.

Při svých akcích v Čechách zabili tři lidi – dva příslušníky komunistické policie (jednoho z nich chladnokrevně podřízli ve strachu z prozrazení) a jednoho pokladníka, který na ně sám vytáhl pistoli. Na útěku pak zastřelili německé vojáky, v opačném případě by byli sami zabiti.

Mašíni tedy byli bojovníci proti komunistům, nikoliv zabijáci na útěku do exilu. A to v době, kdy sám komunistický totalitní režim vyhlásil třídní boj a v jeho rámci likvidoval každého, kdo se mu protivil nebo projevil jiný názor. Mašíni si nemysleli, že můžou komunisty porazit, chtěli ale vyprovokovat ozbrojený odpor. Ostatně spisovatel Jan Novák ve své knize Zatím dobrý uvádí, že už jen zpráva o podařeném útěku Mašínů pomáhala držet v naději i politické vězně pracující v uranových dolech.

Autor těchto řádek si myslí, že si Mašíni medaili premiéra zaslouží. A také to, že média by o tom neměla diskutovat s dnešními komunisty, jako to ve čtvrtek předvedla Česká televize. Při vší rozporuplnosti Mašínů – komunisti partnery do téhle debaty nejsou a nemohou být, stejně jako nacisti nikdy nemohli být partnery do diskuse o holocaustu. Mašíny ať hodnotí ti, kteří sami nemají s únorem 1948 nic společného. Na komunisty pak v této souvislosti musí směřovat jen otázky týkající se jejich vlastních vražd, kriminálů a zlodějen.