Pražský primátor Pavel Bém se s novináři o své názory obvykle nerad dělí a zjevně ví, proč to dělá. Když totiž čas od času poruší tuto zásadu, ukazuje v plné kráse, kdo se skrývá pod image mlčenlivého dobyvatele nejvyšších hor světa – politik s pochybným pohledem na svět. Naposledy se to ukázalo minulý pátek v rozhovoru pro server iDnes.
Bém si myslí, že tlak na co největší otevřenost firem ucházejících se o veřejné zakázky je jakousi komunistickou praktikou srovnatelnou se znárodňováním či kolektivizací. „Když něco patřilo straně, bylo to v pořádku. Když něco patřilo nějakému kulakovi, tak to v pořádku nebylo,“ řekl v rozhovoru primátor.
Ponecháme-li stranou naprostou nepřiměřenost srovnání, Pavel Bém se tu zjevně snaží vystupovat jako poctivý konzervativec hájící úctu k majetku. Proto by měli Bém a spol. tuto základní konzervativní hodnotu hájit do roztrhání těla – ovšem nikoliv neprůhledný majetek a podnikání svých přátel, případně svoje vlastní, ale „majetek“ daňových poplatníků, kteří ho politikům svěřili ke spravování.
„Je jedno, jestli je něco společností s ručením omezeným s jasnou vlastnickou strukturou, nebo jestli je to postavené na akciích na doručitele, kdy do toho nevidíte,“ tvrdí Bém. Jenže to právě jedno není. Bývá zvykem v civilizovaných zemích vybírat firmy pracujícící za veřejné peníze s obzvláštní opatrností. A „vidět“ do toho, kdo společnost vlastní, patří k věci.
Nezbývá než pražskému primátorovi doporučit, aby úsilí a vytrvalost, jaké prokazuje při svých výletech, napřel k obraně zájmů těch, kteří ho zvolili a platí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
