0:00
0:00
27. 9. 20073 minuty

Barmské zrcadlo

Na straně demonstrujících je i v mezinárodní politice nepříliš významné Česko.

Autor: Globe Media / Reuters

Vyrovnané špalíry vychrtlých mnichů a na pohled křehkých mnišek, do kterých se včera v Barmě po několika dnech vzrůstajícího napětí začalo střílet, musí být obzvlášť velcí umíněnci. Vzepřít se čtyř set tisícové armádě, která v roce 1988 za podobných okolností bez velkých cirátů postřílela tři tisíce demonstrantů, chce pořádnou dávku osobní odvahy. A byť se celé střetnutí může jevit na obrázcích exoticky, není tahle tropická východoasijská země tak daleko, jak by se mohlo zdát. Na straně demonstrujících je i v mezinárodní politice nepříliš významné Česko.

Čechoslováci mají v Barmě na svědomí část tamějšího průmyslu. V 80. letech tam naši komunisté pro vojenskou juntu postavili koželužnu, pneumatikárnu, elektrárnu, závod na vstřikovací čerpadla, pivovar, cukrovar a traktorový závod. Pro Barmu, kde se jakákoliv výroba podílí na HDP pouhými 8 %, je to slušný ekonomický příspěvek. Barmští generálové ho také splácí dodnes.

↓ INZERCE

Česko se mezitím přeorientovalo. Po převratu se Barma stala důležitým bodem naší zahraniční politiky. Václav Havel navrhl šéfku nejvýznamnější opoziční strany Aun Schan Su Ťij na Nobelovu cenu a ta ji skutečně dostala. Ikonická postava charismatické političky, která strávila většinu času od chvíle, kdy v roce 1990 vyhrála volby, v domácím vězení, je přitom pro roztříštěnou opozici nenahraditelným pojítkem a renomé nobelistky ji v této roli nesporně hodně pomáhá. Češi soustavně spolupracují s opozicí uvnitř země i v sousedním Thajsku, pomáhají jednotlivým disidentům v obtížné situaci ekonomicky přežít, pomáhají s tiskem materiálů, vozí mladé lidi z opozice na stáže do Prahy. V Evropské unii pomáhají dostat Barmu na pořad dne, a pokud získají nestálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN, mohou sehrát svou roli při vyjednávání a přijímání odsuzující rezoluce a zavádění sankcí.

Nemuselo to tak být. Když před volbami v roce 2006 stoupala k moci ODS, odepsal její tehdejší stínový ministr zahraničí Jan Zahradil pomoc disidentům ve vzdálených končinách jako ekonomicky nevýhodnou. V rozhovoru pro Respekt pak rovnou řekl: „Měli bychom se zajímat o země, jejichž stabilita je pro nás důležitá. Proč ale třeba Barma? Tam žádný klíčový zájem nevidím.“

Je pravda, že ropu a plyn nakupujeme v Rusku a ne ve východní Asii. Umět rozlišovat dobro od zla je ale také v našem zájmu. Už jenom proto, aby se z nás zase jednou nestali stavitelé traktorových závodů.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].