Fotogalerie20. 6. 2013

Festival proti sultánu Erdoganovi

Týden od 7.6. do 14.6. 2013 na náměstí Taksím v Istanbulu pohledem fotografa Milana Jaroše. Komentáře k fotkám napsal Tomáš Lindner, jehož Téma najdete v Respektu 25/2013

Tomáš Lindner

Milan Jaroš

01 Autor: Milan Jaroš

Gezi park leží v Beyoğlu - moderní istanbulské čtvrti, která je známá nočními kluby, bary a mejdany. Protest tureckých dvacátníků a třicátníků, kteří Gezi park okupovali svými stany, do této čtvrti dobře zapadnul. Během našich prvních dní v Istanbulu připomínala karneval nebo hudební festival. Hudba z diskoték nám o víkendu duněla do hotelového pokoje až do brzkého rána. Autor: Milan Jaroš

↓ INZERCE

Humor a smích se staly jedním z nejúčinnějších nástrojů protestu. Jako když pár studentů růžově natřelo rypadlo, kterým stavbaři původně chtěli Gezi park planýrovat. Stanové městečko v parku bylo plné vtipů. &bdquo;Sultán betonistánu Recep Erdogan,“ hlásal nápis u fotografie islamistického premiéra, který se tak rád inspiruje v megalomanské Dubaji. &bdquo;Neruš nás, Tayyipe,“ bylo fixem napsáno na spoustě stanech. Autor: Milan Jaroš

Protesty spojily zdánlivě nespojitelné: i chuligány všech tří istanbulských fotbalových klubů. Na fotografii je průvod fandů Fenerbahce Istanbul, paradoxně oblíbeného týmu premiéra Erdogana. A nesjednotili se jen chuligáni... Autor: Milan Jaroš

V Gezi parku sešly i jinak rozhádané politické skupiny, které spojuje pouze odpor proti současné vládě. Transparent na snímku patří skalním nacionalistům, kteří studenty iritovali svým skandováním &bdquo;Jsme vojáci Mustafy Kemala Atatürka!“. Vzdávali tak hold své modle, zakladateli moderního sekulárního Turecka. Nacionalisté u jednoho ze svých stanů zobrazili fotografii &bdquo;civilizovaného“ Atatürka s příborem v ruce a dali ji do kontrastu s fotkou &bdquo;barbara“ Erdogana, kterak okusuje kuřecí stehýnko. Právě takové shlížení staré elity na konzervativní venkovské Turky vede k obrovské popularitě Erdogana. Autor: Milan Jaroš

Na snímku Atatürkova socha na náměstí Taksím, které Gezi park obklopuje. Rozlohou je to jedno z největších náměstí Evropy - a stejně jako členitý nepřehledný park se těžko popisuje. Stojí kolem něj několik čtyř- a pětihvězdičkových hotelů, opuštěné kulturní centrum a sedmi- osmipatrové obytné domy. Turisté si v této nesourodé směsi rozhodně moc pěkných fotografií neudělají. Autor: Milan Jaroš

Park trochu připomínal kampus jakékoli západní univerzity. Většinu demonstrantů tvořili mladí vzdělaní kosmopolitní Turci. Obvykle hovořili dobře anglicky a velmi často za sebou měli studijní nebo pracovní pobyt v Evropě či Americe. To je vlastně dobrá výzva, aby teď Evropa Turecko neizolovala, ale naopak prohloubila vzájemné studentské a kulturní výměny. Autor: Milan Jaroš

Aktivisté trhají papírový obal kolem rekonstruované budovy někdejšího kina Salon. I nejstarší istanbulský biograf přestavuje město na obchodní dům. Filmaře, kteří proti tomu protestovali, policie rozehnala slzným plynem. Koncem května v Gezi parku zasáhla stejně tvrdě proti ekologům a mladým Turkům konečně došla trpělivost. Autor: Milan Jaroš

Následující čtyři fotografie dokreslují festivalovou atmosféru protestů. V parku si demonstranti nabízeli čerstvé jahody a nosili sladkosti od maminek a babiček. Skupiny dobrovolníků neustále zametaly cestičky a sbíraly odpadky. Večer se na velkém plátně promítaly filmy a seriály, v okolí parku bylo možné na vlnách 101,9 naladit improvizované Gezi radio. U jednoho stanu byly vystavené titulní strany pěti oficiálně nezávislých novin: všechny měly tentýž titulek. Jedna dívka si před stanem četla knihu Utopia od Thomase Moora. Autor: Milan Jaroš

Protesty podporovali i mladí cizinci, kteří žijí v Istanbulu. Česká studentka svým protestujícím kamarádům nosila bublaninu. &bdquo;Solidarity from Norway,“ hlásal velký růžový nápis na okraji parku. V několika stanech přespávali západoevropští studenti z výměnného programu Erasmus. Autor: Milan Jaroš

V parku se také občas meditovalo, vznikl tu kroužek jógy. Autor: Milan Jaroš

Mladí lidé nevěřili, že proti nim policie tvrdě zasáhne. Mysleli si, že premiérovi ukázali limity jeho moci. Autor: Milan Jaroš

V úterý 11. června se ale nálada prudce obrátila: brzy ráno policie nečekaně zasáhla. Záminkou policejní akce bylo odklizení vlajek a transparentů z výše zobrazené sochy Atatürka a z budov kolem náměstí. Pracovníci luxusních hotelů už měli připravené plynové masky. Autor: Milan Jaroš

Mnoho demonstrantů také. Autor: Milan Jaroš

Ti ostatní si narychlo v okolních ulicích kupovali bílé respirátory, které ve vzduchu zamořeném slzným plynem prodávali podnikaví obchodníci. Autor: Milan Jaroš

Ranní a dopolední bitvě policie s demonstranty mnoho Turků nerozumělo. Jen pár desítek demonstrantů se totiž chtělo s policií prát - ostatní se stáhli do Gezi parku, který měl podle slov guvernéra Istanbulu zůstat stranou zásahu. Policie se dlouhé hodiny přetahovala s touto malou skupinkou radikálů a televizní stanice souboj vysílala v přímém přenosu. Mezi demonstranty v parku se šířily zvěsti, že jde jen o divadlo, které má nenásilné protesty v očích televizních diváků zdiskreditovat. Autor: Milan Jaroš

Do parku občas dopadla nábojnice se slzným plynem a zranila ty, kteří dostali přímý zásah. Autor: Milan Jaroš

Všude po parku byly rozestavěné lahve s mlékem, které pomohlo ukončit pálení a slzení očí. Autor: Milan Jaroš

Lidé se báli, že policie v ten den zaútočí i na ně. Těsně před setměním se park skutečně ponořil do oblaku slzného plynu - to když policie rozehnala davy demonstrantů, kteří přicházeli na náměstí po skončení pracovní doby. Spousta &bdquo;okupantů parku“ v ten večer omdlela, ale policie nakonec vnikla jen na kraj. Autor: Milan Jaroš

Následoval den nejistoty a strachu z výhružek premiéra, který protesty označil za spiknutí finanční lobby, zahraničních médií a nepřátelské opozice. Autor: Milan Jaroš

U vchodů do parku vyrostly pevnější bariéry z vyhořelých aut, které hlídali fotbaloví rowdies nebo zkušení levicoví bojovníci. Autor: Milan Jaroš

A uvnitř parku znovu začal karneval… Autor: Milan Jaroš

Na Taksímu a v okolních ulicích však úklidové služby během jediného dne přetřely prakticky všechny kresby a nápisy, které zesměšňovaly Recepa Erdogana a volaly po větších svobodách. O dva dny později premiér vydá příkaz a policie okupaci Gezi parku ukončí. Možná se cítí jako vítěz, ale svým chováním v minulých třech týdnech ještě více rozdělil tureckou společnost a poškodil i poměrně dobrou pověst své vlády ve světě. Německo například ve čtvrtek zablokovalo začátek nového kola jednání o vstupu Turecka do Evropské unie. Autor: Milan Jaroš